Užívejme si, že vítěz Ligy mistrů běhá po tuzemských trávnících. Skvělý útočník, kterých se v Česku moc nerodí.
V Ostravě je fenoménem. Za mateřský klub rodák z Vigantic dýchá a rozhodně se nechce v necelých sedmatřiceti letech loučit sestupem. Možná i proto na hřišti připomíná vlčáka s neustále vyceněnými zuby.
I když se zrovna fotbalově nedaří, nevypustí souboj, nevynechá příležitost dostat rozhodčího pod tlak. Ale pozor, pořád ukazuje i nespornou kvalitu.
Jak jsem psal na tomto místě už minulý týden, jeho krytí a kontrola míče je snad vůbec nejlepší v lize a nechal bych na něm oči. Není divu, že když byl mladší a přidal k tomu i rychlost, patřil k obávaným útočníkům v Evropě.
Uznání si zaslouží i za to, jak se přizpůsobuje pojágrovsku věku a soutěži. V atletické české lize se z tahového hráče stal bijec na hrotu.
Uplatňuje zkušenosti ze soubojů v Premier League a pořád si dovede najít míč ve vápně jako naposledy proti Spartě, kterou v závěru krásnou hlavičkou připravil o body a pak před vyprodaným vítkovickým stadionem málem uběhl oslavné kolečko, fanoušci mu tleskali vestoje.
Pro tyto opojné okamžiky fotbal hraje. A pro Ostravu, samozřejmě. Přiznám se, že mě Barošova hra i se všemi svými neduhy baví, i když chápu tábor (a hlavně obránce) s opačným názorem.
Z druhé ligy do Champions League?
Sparta poprvé prohrála pod trenérem Hapalem a zkomplikovala si boj o třetí místo, které i čtyři kola před koncem drží olomoucký nováček.
Sigma v lize má aktuálně nejdelší sérii bez porážky, natáhla ji na šest utkání. Jako první v sezoně vyhrála v Teplicích, a tak už pouze sama drží domácí neporazitelnost. Vítězství 2:1 jí zařídila dvojice záložníků Jakub Plšek - Tomáš Zahradníček, kteří si vzájemně přihráli na gól. Plšek se trefil v ročníku poosmé a potvrzuje, že je mimořádně gólovým hráčem. Koncovkou nahrazuje i deficity v dynamice.
Třetím důležitým mužem v sestavě Sigmy je poslední kola zkušený brankář Miloš Buchta, který vytáhne skvělý zákrok, když to tým nejvíc potřebuje.
Olomouc má na čtvrtý Jablonec čtyři body k dobru, navíc na druhou Slavií ztrácí jen body dva a to sešívané čeká příště bitva s první Plzní.
I když to stále zní ujetě, Sigma má reálnou možnost se z druhé ligy probojovat do předkola Ligy mistrů. A to by, panečku, byla opravdu senzace. Technický mančaft si šikovně přihrává, drží balon na zemi a právem prohání favority. Nabírá zase slušnou formu, takže Slavii čekají ještě nervy.
I proto, že ji v duelu se Slováckem poškodil sudí Julínek, když neodpískal penaltu za zcela evidentní urputné držení Součka za dres.
Titul už v příštím kole na hřišti Slavie může slavit Plzeň. Proti Karviné předvedla velmi dobrý výkon, jen zahazovala vyložené možnosti. Líbil se mi hlavně nahrávač Kopic, který připravoval spoluhráčům výborné pozice, a dvougólový střelec Tomáš Hořava.
Když otevřel skóre střelou levou nohou zpoza vápna, vybavilo se mi, jak po trénincích ještě v Olomouci pravidelně podobné situace piloval. Střídavě si naváděl míč na pravou a levou nohu a střílel a střílel. A tohle je výsledek. Vzácná obounohost.
I jeho druhý gól, technický oblouček, byl pěkný, i když akci ovlivnil chybně mávaný ofsajd a správně neodpískaný.
Rozhodčí, nedělejte ty ty ty
Hlavní rozhodčí Berka mě zaujal i tím, že v 8. minutě neudělil žlutou kartu za drsný skluz karvinskému Budinskému. Přišlo jen klasické napomenutí: Ještě jednou, ty ty ty!
Hned jsem si vzpomněl na nedávné semifinále Evropské ligy mezi Arsenalem a Atlétikem Madrid, v němž výtečný sudí Turpin už v desáté minutě po druhé žluté kartě, přičemž tu první udělil ve druhé minutě, vyloučil Vrsaljka.
Oba jasné zákroky na žlutou, tak jaké pak ty ty ty. Takhle by to mělo vypadat místo nářků, že rozhodčí pokazil zápas. On tam není od toho, aby utkání dělal lepším, než je. Škoda že tahle odvaha nebo kvalita českým rozhodčím většinou chybí.
Odvaha nechyběla jabloneckému Jaroslavu Divišovi, který dělovkou do šibenice ze 25 metrů uzavřel skóre v podještědském derby proti Liberci na 2:0. Střídající hráč si pak do kamery ČT postěžoval, že v základní sestavě nebyl od druhého kola a tudíž má smíšené pocity. Jaké smíšené pocity může mít po vítězném zápase, ve kterém dá parádní branku? To je snad jen ryzí radost, ne?
Smíšené pocity by měl sdělit pouze trenérovi Radovi mezi čtyřma očima. Toto postesknutí není profesionální, ač chápu hráčovu frustraci z malé vytíženosti.
Mnohem profesionálněji mluvil jihlavský brankář Matěj Rakovan, který zákrokem kola, když v závěru záchranářské řeže s Mladou Boleslaví konečky prstů vytáhl míč po hlavičce zblízka na břevno, uhlídal cenný bod: Jednou pomůžu týmu já, podruhé tým mně.
Do sportu emoce patří stejně jako do života. V Brně jich teď zažívají víc, než by chtěli. Hokejisté obhájili titul, leč fotbalisté míří do druhé ligy. Právem. To není smůlou Zbrojovky, ale nedostatkem kvality, se kterou si ani trenér Pivarník neví rady.
Těšit se můžeme na Barošovy emoce i na mistrovské. Jsou blízko.
Pěkné ponedělí.
