Karel Jarolím byl za posledních deset let jedním ze tří mužů, kteří u mužstva vydrželi déle než rok. Šest let a šest měsíců Karla Brücknera se jeví jako unikát, jemuž se z poloviny přiblížil jediný trenér, kterého přitom fanoušci nenáviděli – Michal Bílek.
Jarolím byl odvolán během cesty letadlem z Rostova na Donu, kde s týmem utrpěl nejvyšší porážku v samostatné historii (1:5). Po dvou letech a 41 dnech ve funkci.
Jak končila angažmá ostatních českých koučů?
Pavel Vrba Bez fanfár do Ruska
Přicházel v zimě 2014 jako nejlepší český trenér, jako uznávaná persona, která s Plzní dělala zázraky v domácí soutěži i v Lize mistrů. Reprezentaci však opouštěl po nepovedeném Euru 2016, kde tým po zoufalých výkonech neprošel ze skupiny, s pošramocenou pověstí.
Vzpomínáte, jak hrozil odchodem z tiskové konference kvůli otázkám na Davida Limberského, který několik dní před nominací v opilosti havaroval?
Nebo jak popíral informace o odchodu do Machačkaly, aby po příjezdu ze šampionátu potvrdil, že s ní jedná a následně do Ruska odešel?
Josef Pešice „Počítám s tím, že končím“
Nastupoval v září 2013 jako provizorní řešení po rezignaci Michala Bílka, jehož byl asistentem.
Národní tým vedl ve třech zápasech (dvě utkání kvalifikace mistrovství světa proti Maltě a Bulharsku plus příprava s Kanadou), všechny vyhrál a mluvilo se o tom, že by mohl zůstat.
„Počítám s tím, že po Kanadě končím, smlouvu mám jen do konce roku,“ říkal Pešice ve chvíli, kdy Plzeň ještě nechtěla k reprezentaci pustit kouče Vrbu.
Michal Bílek Rezignace po prohře v Itálii
Fanoušci řvali „Bílek ven!“, když reprezentace v září 2013 ztratila poslední naději na baráž o mistrovství světa. Česko podlehlo Itálii 1:2 a Bílek pár minut po utkání nabídl rezignaci, kterou tehdejší šéf fotbalu Miroslav Pelta ihned přijal.
Skončila téměř čtyřletá éra, během níž příznivci proti holohlavému trenérovi téměř nepřetržitě protestovali. Zmiňovaný pokřik býval na zápasech národního týmu slyšet nejčastěji.
Přitom právě Bílek, který u reprezentace působil od října 2009, je podepsaný pod posledním českým úspěchem - tým dovedl do čtvrtfinále mistrovství Evropy.
Ivan Hašek Šéf svazu kvalifikaci nezachránil
Další z přechodných řešení. Už po Brücknerově konci v červnu 2008 byl mezi hlavními kandidáty na jeho nástupce, nabídku ale odmítl. Když se stal o rok později předsedou svazu, chtěl za trenéra reprezentace Karla Jarolíma, jemuž se však ze Slavie nechtělo.
A tak na lavičku nakonec usedl sám.
„V kritické chvíli se nezříkám odpovědnosti,“ pravil tehdy Hašek s tím, že zkusí zachránit špatně rozehranou kvalifikaci o mistrovství světa. Tým vedl v pěti zápasech, jako kouč národního týmu zůstal neporažen, ale na světový šampionát jeho svěřenci nepostoupili.
František Straka Zápas s Maltou a sbohem
Oficiálně byl ve funkci pouhých 49 dní, na svůj jediný zápas s Maltou (1:0) nominoval jedenáct nováčků.
Bylo velkým překvapením, že k reprezentaci vůbec nastoupil - sice byl jedním z kandidátů na uvolněné místo, ale expertní komise doporučovala Dušana Uhrina staršího. Výkonný výbor překvapivě jmenoval Straku, který v květnu 2009 dostal smlouvu do konce června téhož roku.
Svaz na jeho další působení u národního mužstva neuplatnil opci.
Petr Rada Flám fotbalistů po prohře se Slovenskem
V dubnu 2009 měl Rada kvůli nepovedeným duelům v kvalifikaci silně nahnutou pozici. A noční skandál některých hráčů mu moc nepomohl...
Fotbalisté nezvládli domácí derby se Slovenskem (1:2), což byla velká komplikace ve snaze o postup na světový šampionát v Jihoafrické republice, a následně šest z nich odešlo flámovat do restaurace U Ševce Matouše na pražských Hradčanech.
Bylo z toho velké haló, reprezentanti naštvali fanoušky hrou i výsledkem a pak ještě večírkem, což se nestalo poprvé.
Výkonný výbor svazu o týden později na jednání vyřadil provinilce (Ujfaluši, Kováč, Matějovský, Baroš, Fenin, Svěrkoš) z národního týmu a Radu po 265 dnech zbavil funkce.
Karel Brückner Překvapení na závěr tiskové konference
Jeden ze symbolů zlaté éry českého fotbalu. Reprezentaci dovedl na tři vrcholné turnaje za sebou, to se nikomu před ním v české ani československé historii nepodařilo.
Nastoupil po neúspěšné baráží o MS 2002 a dvě třetiny zápasů pod jeho taktovkou skončily vítězstvím. Cesta do semifinále na Euru 2004 vešla do dějin, další šampionáty už tolik ne. Jejich symbolem se stalo vyřazení ve skupině.
Už dávno před tím posledním - mistrovstvím Evropy v létě 2008 - Brückner oznámil, že končí. Novináře překvapil na závěr rutinní nominační tiskovky před březnovým utkáním s Dánskem.
Jozef Chovanec Konec po baráži
Národní mužstvo pod Chovancovým vedením startovalo na mistrovství Evropy v roce 2000. Vyhrálo turnaje Kirin Cup v Japonsku a Carlsberg Cup v Hongkongu.
Na nejdůležitější turnaj však trenér svůj tým nedovedl, v baráži o postup na MS 2002 do Japonska a Koreje reprezentace dvakrát prohrála 0:1 s Belgií.
Rozhodující odveta se hrála 14. listopadu 2001 a Chovanec o několik dní později složil funkci na schůzce s tehdejším předsedou svazu Janem Obstem. „Z jeho slov vyplynulo, že bude lepší, když ho vystřídá někdo jiný,“ prohlásil tehdy Obst.
Dušan Uhrin st. Rozlučka s bronzem
První trenér samostatné reprezentace je spojený se senzací na Euru 1996 v Anglii, podceňovaný tým došel až do finále, kde nestačil na Německo.
Následující kvalifikace pod jeho vedením mužstvu nevyšla, na mistrovství světa 1998 nepostoupilo. Prohrálo se Slovenskem, vydřelo těsné vítězství na Maltě...
Ve skupině skončilo za Španělskem a Jugoslávií a Uhrin se po více než čtyřech letech rozhodl skončit. Oznámil to na českém velvyslanectví v Saúdské Arábii během Konfederačního poháru FIFA, kde se s reprezentací před Vánoci 1997 rozloučil bronzovou medailí.
