Nemalý díl viny na tom má i Andrea Stramaccioni, trenér, se kterým se na začátku týdne po devíti měsících nevydařené spolupráce rozloučila Sparta.
Teď ji čeká úklid po experimentu, který hrubě nevyšel. Panathinaikos uklízí dodnes, i když Stramaccioniho po ročním angažmá odvolal už před šestnácti měsíci.
„Tím, co dělal, připomínal spíš agenta než trenéra,“ vzpomíná Johnny Georgopoulos, novinář z webu gazzetta.gr. A není těžké jeho slova doložit.
Během roku Stramaccioni přivedl devatenáct hráčů, čtyřiadvaceti se naopak zbavil. Přestupy si chtěl řídit sám, na vedlejší kolej odstavil sportovního ředitele Gilberta Silvu – bývalý brazilský reprezentant nakonec raději odešel, než aby sledoval, jak se klub bortí.
Měníme směr. Už zase
Pod Stramaccionim vyhrál Panathinaikos jediné z osmi řeckých derby, v posledních deseti utkáních s italským švihákem na lavičce nezvítězil ani jednou.
Půl miliardySparta odhadem investovala do angažmá italského kouče |
„Nevzpomínám si, že by tým pod ním někdy otočil zápas, ve kterém prohrával,“ loví v paměti Georgopoulos.
A i když klub už před jeho příchodem zabředával do hluboké finanční krize, platil neúspěšnému trenérovi skoro dvacet milionů korun ročně. A ještě mu umožnil poutrácet dalších 300 milionů za posily.
Divíte se, že je na tom Panathinaikos tak bídně? A neběží vám hlavou, co teď bude se Spartou, kterou pokus se Stramaccionim vyšel na půl miliardy?
Její šéf Daniel Křetínský v létě nad předchozími trenérovými neúspěchy mávl rukou. Omámily ho slavné adresy v jeho životopisu, včetně Interu Milán a Udine. Stejně jako Stramaccioniho přesvědčivý projev a jasné představy.
Jenže ty vypadaly hezky jen na papíře - v reálu naopak Spartu celý experiment srazil ještě hlouběji. A odhalil, jak chaoticky se rozhoduje.
Křetínský nikdy nevysvětlil, proč si vybral zrovna Stramaccioniho a proč právě jemu dal nevídaně volnou ruku. Vše shrnul pod pojem „internacionalizace“, jak nazval v Česku dosud nepoznaný směr, kterým se Sparta v létě vydala.
Stejně jako už mnohokrát se rozhodla zkusit něco nového, aby konečně dosáhla na vytouženou Ligu mistrů. Když Křetínský před čtrnácti lety přicházel, jasně vyhlásil, že cílem je hrát ji každý rok. V té době to neznělo nabubřele, Sparta byla na blyštivou soutěž zvyklá.
Ale pod vládou jinde tak úspěšného byznysmena si už třináct let odvyká. Pořád přešlapuje, skáče z myšlenky na myšlenku, ale žádné se dlouhodobě nedrží.
„Sparta bude pokračovat se zahraničním trenérem a bude mít schopnost přivádět zahraniční hráče. Věděli jsme, že kabinu musíme dostat do situace, kdy je angličtina minimálně srovnatelným jazykem s češtinou,“ prohlašoval Křetínský ještě na konci roku.
O tři měsíce později má Sparta českého trenéra, který angličtinou nevládne a po cizincích bude požadovat, aby se učili česky.
Poslední rozhovor se Stramaccionim v roli sparťanského kouče:
Kam kráčíš, Sparto?
A to je jen malý příklad zmatků, které na Letné panují. Pozor, nový kouč Pavel Hapal určitě není špatnou volbou - z variant, které se nabízely, působí na první pohled jako ta nejrozumnější.
Jenže jeho angažování zároveň znovu vyvolává diskusi o tom, jestli Křetínský skutečně ví, kam chce Spartu vlastně nasměrovat.
Zatímco ve velkém byznysu se zorientoval už jako dvacátník výjimečně rychle, v živelnějším fotbalovém prostředí se mu to za čtrnáct let pořádně nepovedlo. Možná mu špatně radí lidé kolem něj, možná mu neradí nikdo, a proto klub kupí chyby - do sparťanské kuchyně se zvenku těžko nahlíží.
Viditelné výsledky jsou každopádně pro Křetínského smutné: do klubu pumpuje hromadu peněz, zkouší vše možné, obětuje hromadu času i energie... A přitom už kromě Ligy mistrů odvyká i bojům o titul.
Těžko se věří tomu, že se na tom v dohledné době něco změní.
Jak se Hapal ujal vlády nad Spartou:
