„U španělského áčka mají také ženu,“ prozrazuje štíhlá tmavovláska. „Je tam už několik let, byla u toho, když získali světový i evropský titul.“
Šílové by prozatím stačilo, kdyby český tým uspěl na domácím Euru a dostal se na olympijské hry do Ria. „Bylo by to hezké, do Brazílie se člověk jen tak nepodívá,“ zasní se. „Kdyby to vyšlo s reprezentací, měla bych velkou radost.“
Jak se vůbec žena dostane do pozice šéfky týmu? „Už asi dvanáct let pracuju na fotbalové asociaci. Původně jsem byla recepční na částečný úvazek, to bylo ještě během vysoké školy,“ vzpomíná. „Po třech letech jsem přešla napevno do reprezentačního úseku.“
Tam vydržela doteď, má na starosti administrativu mládežnických výběrů. K tomu si přibrala roli vedoucí týmu lvíčat. „Obnáší to zhruba to samé, jako u ligových týmů. Starám se o to, aby kluci měli kde trénovat, aby měli zajištěný hotel a jídlo,“ vyjmenovává běžné povinnosti. „Také komunikuju se soupeři, s UEFou a FIFou.“
I když tahle práce sebere hodně času, Šílovou baví a užívá si ji. „Snad každý člověk je radši, když nemusí osm hodin denně sedět v kanceláři. To, že můžu být s týmem, je pro mě zpestření,“ říká.
Že by ale fotbalem žila celý den a každý večer sledovala v televizi zápasy, to zase ne. „Nadšení bylo v prvních letech podstatně větší, teď už je to přece jen hlavně práce,“ uznává. „Mívám momenty, kdy si chci od fotbalu spíš odpočinout, už to tolik neprožívám. Dřív jsem hodně sledovala Ligu mistrů, teď už tolik ne. Spíš občas kouknu na českou ligu.“
Však také fotbal sleduje dlouho, už od čtrnácti. „Hodně mě ovlivnilo Euro 96 v Anglii,“ vybavuje si. A je ráda, že s některými tehdejšími hvězdami teď pravidelně spolupracuje: Jan Suchopárek je u jedenadvacítky asistentem trenéra, Petr Kouba připravuje brankáře a Radek Bejbl je patronem týmu.
Dobře ale vychází i se současnými hráči. „Občas samozřejmě probíhají nějaké legrácky, třeba v pátek jsem od nich před tréninkem dostala spršku studenou vodou,“ směje se. „Ale že by na mě pořád něco vymýšleli, to ne. Jsou hodní, nezlobí.“
Co takhle dostat se k áčku a napodobit španělskou kolegyni? „Takový cíl vlastně ani nemám. Už tohle je něco, co jsem nečekala, nemyslela jsem si, že toho někdy v životě dosáhnu,“ usmívá se. „Máme skvělou partu, se všemi si rozumím. Už to je pro mě ocenění a jsem za to ráda.“
