Na podobný úspěch jako ve Švýcarsku to zatím nevypadá, první zápas Česku nevyšel a s Dánskem prohrálo 1:2. Mahr ale jeden souboj pomohl vyhrát už před šampionátem: i díky jeho péči stihl Euro záložník Jiří Skalák, který musel rychle léčit zraněné koleno.
„Byl statečný, chtěl, a podřídil tomu maximum. Regeneraci a rekonvalescenci vzal zodpovědně,“ chválí Mahr.
Ten mimo jiné hráče po tréninku často žene do ledových kádí, kam si stoupnou a voda s mrazivou tříští jim sahá skoro až po pás. Taková koupel má jasný efekt. „Tkáň se smrští, odplaví se laktát a regenerace se hodně urychlí,“ popisuje Mahr. „Když je zátěž velká, musíme využít všechny dostupné prostředky.“
U reprezentace začínal už rok před švýcarským zlatem: v roce 2001 na univerziádě v Číně. „Dostal jsem se tam přes známého, který zrovna nemohl jet,“ vzpomíná. „Byl jsem těsně po škole, nejdřív jsem dělal maséra. Ve Švýcarsku, kam jsem jel s jedenadvacítkou po jediném přáteláku, jsem už byl fyzioterapeut.“
Od té doby pokračoval u týmu až do roku 2007. Po mistrovství Evropy „propadl“ k devatenáctce, kam si nás ho vytáhl tehdejší trenér Jakub Dovalil. „S ním jsem pak plynule přešel do dvacítky a jedenadvacítky,“ líčí Mahr.
S Dovalilem se znal už mnohem dřív, chodili na stejnou vysokou školu. „Poprvé jsme se viděli v roce 1993, kdy jsme spolu byli na cyklistickém kurzu. On tehdy studoval trenérství, já fyzioterapii. Od té doby se vídáme i mimo fotbal, znají se také naše rodiny. Moje dcera třeba dědí po té jeho oblečení na lyže,“ usmívá se. „Je to úzká vazba.“
Jen ze známosti ale Mahr u jedenadvacítky rozhodně není, místo si zasloužil tím, jak zodpovědně k práci přistupuje a kolik úkolů zvládne. „Záběr je hrozně široký. Starám se o suplementační návyky fotbalistů, takže jim spolu s kondičním trenérem míchám koktejly. S člověkem, který má na starosti jídelníček, zase kooordinujeme výživu,“ přibližuje. „Hlavní náplní je ale samozřejmě léčba hráčů.“
On sám, ale i všichni čeští fanoušci asi doufají, že téhle práce bude mít během šampionátu co nejméně.
