„Pro moji kariéru to byl strašně důležitý turnaj,“ vzpomíná útočník Michal Pospíšil, autor dvou semifinálových gólů a proměněné penalty ve finálovém rozstřelu.
Česko tehdy v základní skupině prohrálo v úvodním zápase s Francií (0:2), ale výhra nad Belgií (1:0) a remíza s Řeckem (1:1) ho posunuly na druhé postupové místo. V semifinále si poradilo po prodloužení s Itálií (3:2) a ve finále po penaltovém rozstřelu s Francií (0:0, na penalty 3:1).
Pamatujete si, jak tehdy v Basileji probíhaly oslavy?
Dlouho na hřišti, pak v kabině a chvíli na hotelu, kde jsme měli večeři. No a pak se šlo do města, kde jsme byli v nějakém klubu až do rána.
ProfilMichal Pospíšil Narozen: 3. května 1979 |
Dlouhá noc.
Vím, že nás vedení týmu upozorňovalo, že se ráno musíme dostavit na odlet domů. A to ve stavu, kdy budeme schopní komunikovat s novináři. Oslavy byly velké, ale nikdo se neztratil a všichni dorazili včas.
Vzpomínáte radši na semifinále, nebo na finále?
Dobrá otázka. V semifinále jsem dal dva góly, ve finále penaltu... Asi na oba zápasy stejně. Navíc finále by nebylo bez semifinále.
Jak často si na ty semifinálové trefy vzpomenete?
Vždycky, když jsem někam přestoupil, si to noví spoluhráči našli. Tenhle moment je v mojí kariéře docela vysoko. A taky si na ty góly vzpomenu, když v televizi vidím hrát Andrea Pirla. Jo, klukovi to ještě běhá, klobouk dolů. Ale tenkrát jsme Itálii porazili, tak alespoň že tak.
Finále rozhodl penaltový rozstřel, ve kterém na vás přišla řada hned v první sérii. Přihlásil jste se sám?
Teď už nevím, jestli se mě trenér zeptal. Ale myslím, že jsem se rovnou hlásil sám. Dařilo se mi, v semifinále jsem dal dva góly, cítil jsem velké sebevědomí. Byl jsem na vlně a chtěl jsem rozhodnout.
Byly to větší nervy než třeba v lize?
Samozřejmě. Takhle jsem na to sice nemyslel, ale mohlo to ovlivnit kariéru všech kluků, kteří se mnou byli v týmu. Byla to veliká zodpovědnost, ale v tom rozpoložení, co jsem byl, jsem si to nepřipouštěl. Nakonec si člověk musí říct, že je to pořád jen fotbal.
Mělo tehdy Česko výjimečnou generaci?
Měli jsme silný tým. Většina hráčů už nějakou dobu hrála ligu nebo dokonce v zahraničí. Taky jsme měli široký kádr, takže trenéři měli kam sáhnout. A přidala se k tomu výborná parta. Mužstvo bylo vyrovnané a všechno klaplo dohromady.
Stýkáte se ještě?
Teď už je to složitější, protože většina hráčů má svoje rodiny. Ale potkávám se s Lukášem Zelenkou, Rudou Skácelem, Radkem Kováčem, Milanem Barošem... Nechtěl bych na někoho zapomenout. Rád se potkám s kýmkoliv.
Může na vás současná jedenadvacítka navázat?
Myslím, že může. V týmu jsou zkušení hráči, kteří hrají i za reprezentační áčko. Finálový turnaj je i trochu o štěstí, momentální formě, losu... Někdy rozhodne jeden šťastný gól. Věřím, že kluci postoupí ze skupiny a pak už se může stát cokoliv. Přál bych jim medaili.
Závidíte jim, že si zahrajou Euro doma před českými fanoušky?
Je to výhoda. Nemusí nikam cestovat a budou hrát před plnými stadiony. Tohle jim závidím. Ale na druhou stranu my jsme si prošli už kvalifikací, zatímco současný tým měl účast jistou, takže dlouho nehrál ostré zápasy.
Sledujete přípravu reprezentace?
Ano, i když ne přímo na stadionu. Jsou to přátelské zápasy a ještě nějaký čas zbývá. Myslím, že můžeme pomýšlet na postup ze skupiny.
Program mistrovství EvropyStředa 17. června: Čtvrtek 18. června: Sobota 20. června: Neděle 21. června: Úterý 23. června: Středa 24. června: Sobota 27. června: Úterý 30. června: Poznámka: Ve skupině A jsou Česko, Německo, Dánsko a Srbsko. Ve skupině B Itálie, Anglie, Portugalsko a Švédsko. |
