Byli přidušení. Okoukaní. Přestali mít páru, aby se nadále udrželi na vítězné cestě. Byli přejedení vlastními úspěchy. Vždyť oni přece dokázali, co nikdo jiný.
Dvakrát po sobě (2008 a 2012) se stali mistry Evropy. Mezitím v roce 2010 pozvedli vysněnou trofej pro mistry světa. Přepisovali historii. Ten nemilosrdný válec drtil zbytek fotbalové planety.
Přípravné zápasy- z výsledků duelů národních týmů |
Před dvěma lety se však španělská reprezentace ocitla na rozcestí, na kterém se cítila rozpačitě a bez šťávy. Rozhodla se pro jediné správné řešení. Změnila trenéra i systém, našla nové hráče i novou motivaci. „Jdeme po dobré cestě, ale zdaleka ještě nejsme na konci,“ tvrdí trenér Julen Lopetegui.
Jak ukázala středeční příprava s Argentinou (6:1), na konci by mohlo být znovu světové zlato.
Rudá fúrie, jak se španělskému týmu přezdívá, se změnila skoro z gruntu, což bylo potřeba. Chytré ťukání do míče a kolotoč pohybu, při kterém se soupeři utahali, protože nestíhali technické zdatnosti Španělů, přestalo fungovat. Styl s názvem tiki-taka vystřídalo poctivé bránění a jedovaté nájezdy.
Zapomeňte na trapas při mistrovství světa 2014, kdy úřadující šampioni nepostoupili ze skupiny. Zapomeňte na herní trápení při Euru 2016.
Argentinec Gonzalo Higuain (vlevo) v souboji se Španělem Sergiem Ramosem.
Gólová radost španělských fotbalistů v přípravném duelu proti Argentině
Od té doby Španělé neprohráli jediný zápas, a to nastoupili už osmnáctkrát. Silným Italům dali trojku, potrápili mistry světa z Německa, dvougólový náskok Angličanů stáhli v posledních třech minutách, slabé soupeře vyloženě zakousli a ve středu znemožnili hvězdné Argentince, finalisty posledního šampionátu.
„Nafackovali nám,“ přiznal trenér Jorge Sampaoli po ostudě.
Dvakrát v dějinách prohráli Argentinci stejně drtivě: v roce 2009 s Bolívií a na mistrovství světa 1958 s Československem, kdy pod vedením trenéra Kolského zazářili pánové Zikán, Hovorka či Dolejší.
Pro poslední trapas nemůže být omluvou, že fenomenální Lionel Messi seděl jen v lóži, protože nechtěl riskovat, že se mu zhorší zranění nohy.
Španělé dominovali, byť vás letmý pohled do statistik může zmást. Nestříleli víc, míč měli víceméně stejný čas jako soupeř, drželi se v kompaktním obranném bloku, kopali jediný roh. Jenže všech šest střel, které na novém stadionu Atlétika Madrid vyslali na branku, zasáhlo cíl.
Španělé připomínali neomylné lučištníky, kteří v pravou chvíli pečlivě natáhli tětivu, počkali si, zamířili a trefili.
Samozřejmě můžete namítnout, že se jednalo pouze o přátelák, který o ničem nerozhodl, jenže vysoké vítězství rezonuje víc než jindy. Nové Španělsko má drajv. Využívá tři útočníky, věří si a bez velkých slov si říká o velkou pozornost.
V brance skvělý De Gea, uprostřed obrany válečníci Sergio Ramos a Gerard Piqué, na krajích rychlíci Carvajal s Albou, ve středu hřiště myslitel Iniesta nebo Thiago Alcántara. Nažhavený a lehce uražený Isco, který v Realu často střídá, šoupnul Argentincům hattrick. Na hrotu dře drzý silák Diego Costa, kterého na podzim Chelsea nepustila do jediného utkání.
Mohli bychom pokračovat: Morata, Azpilicueta, Busquets, Saúl, David Silva, Koke... Co jméno, to persona. Třeba Iago Aspas, třicetiletý útočník ze Celty Vigo, si proti Argentincům připsal gól a dvě asistence.
I z toho je patrné, že Španělsko má pořád kam sáhnout. Klidně by mohlo postavit tři rovnocenné jedenáctky. Bude mít trenér Lopetegui při velkém šampionátu šťastnou ruku?
Než všechno vypukne, ještě si vyzkouší dva červnové přátelské duely se Švýcarskem a Tuniskem.
Ale vezměte jed na to, že restartovaná „Rudá fúrie“ může na MS v Rusku znovu útočit na titul.
Turnaj začíná za 77 dní.
Co další favorité MS? A proč by zrovna oni mohli vyhrát?
Německo Die Mannschaft, zrozen pro velké turnaje
Ta porážka nemohla přijít ve vhodnější dobu. „Brazilci nám ukázali, že nejsme tak dobří, jak všichni tvrdí a jak si možná někteří z nás myslí,“ pronesl záložník Toni Kroos rozrušeně. „Rozhodně nejsme favoritem číslo jedna. To je nesmysl.“
Očima Miloslava Nováka |
Ano, nejen Brazílie, ale předtím i Španělsko (1:1), Francie (2:2) a Anglie (0:0) ukázaly, že Němců se není třeba bát. „Ale můžete si být jisti, že budeme lepší,“ ujistil trenér Joachim Löw. Věřte mu.
Jestli se někdo dokáže dokonale připravit na šampionát, tak Němci. Zrozeni pro velké turnaje. To platí léta a není důvod o tom pochybovat.
Kdyby Löw mohl do Ruska vyslat tři jedenáctky, všechny by došly daleko. K letitým oporám přibývají nadějní mladíci, kouč má velký výběr na každý post. Má systém, který tým zná a ví, jak hrát. Proti Brazílii prostě jen někteří neměli svůj den, jak Löw zmínil. Bude líp.
Podepsán Die Mannschaft, obhájce titulu z roku 2014.
Brazílie Proč? Protože noční můra
Už to budou čtyři roky, co brazilské kouzelníky zasáhla noční můra. V semifinále „svého“ šampionátu schytali potupnou sedmičku od Němců a v nastalém šoku zkazili i zápas o bronz. Pořád to šíleně bolí, jenže zároveň se ta bolest proměnila v obrovskou motivaci.
Očima Jana Paličky |
Trenér Tite nemá takové jméno jako Guardiola nebo Mourinho, ale věřte, že je to vynikající expert. Trpělivý, přemýšlivý. Klidně si dá na rok pauzu, aby se na trenérské škole doučil moderní trendy. Sází na formu, ne na jména. I bez zraněného šéfa Neymara poskládá tým, který ladí. Dokonce ladí ještě víc než s Neymarem, který pod tíhou zodpovědnosti drží míč a ostatní brzdí.
Zatímco Neymar léčí zranění, Brazilci v březnových přátelácích zválcují Rusy a přehrají Němce. Najednou má volnost Willian, po křídle létá Douglas Costa, v útoku válí Coutinho i mladý zázrak Gabriel Jesus. Veteráni Thiago Silva, Marcelo nebo Dani Alves navíc chtějí za každou cenu vyhnat z duše svou černou můru. To se pak nedivte, že na mistrovství světa postoupili jako první.
A nedivte se, pokud ho vyhrají.
Argentina Výsledky varují, ale Messiho sen žije dál
Ve světle výbuchu se Španělskem to asi vypadá jako troufalost. Ale copak můžete vynechat ze seznamu favoritů tým, který se točí kolem Lionela Messiho?
Očima Davida Čermáka |
Argentinu nepodceňovat, bývá nevyzpytatelná. Třeba před čtyřmi lety v Brazílii: žádný oslnivý fotbal, spíš upracovaný, lopotný, ale nakonec se probila až do finále.
V jaké pohodě přicestuje do Ruska? Středeční příprava jí sebevědomí rozhodně nepřidala, i když týmu kromě Messiho chyběly i další opory: Di María či Agüero.
Trenér Sampaoli má plnou hlavu starostí, protože už postup z kvalifikace zachraňoval jeho výběr last minute - Messiho hattrickem v posledním utkání proti Ekvádoru.
Přitom právě holohlavý přísňák Sampaoli měl být tím, kdo věčně neladící tým srovná. Slavil úspěchy s Chile i Sevillou, jenže na lavičce rodné země z deseti zápasů vyhrál jen pět. Varuje i porážka s Nigérií, která Argentince čeká ve skupině.
V létě bude záležet hlavně na Messim. Pokud vyladí formu, může si splnit sen, kvůli kterému vzal zpátky předloňský konec v reprezentaci.
Francie Z nejdražších budou nejlepší
Kdybyste hledali recept, jak nefungující, přestárlý a rozhádaný mančaft přestavět na sebevědomý, moderní a zábavný tým, Francie ho zná.
Očima Jiřího Čiháka |
Pamatujete, s jakou ostudou ta hrdá země odjížděla před osmi lety z šampionátu v Jižní Africe? Jak část hráčů stávkovala a tehdejší trenér Domenech málem rezignoval ještě během turnaje?
Temná éra je pryč. A naštěstí pro Francii netrvala příliš dlouho. Za poslední roky jí dorostla úžasná generace talentovaných fotbalistů. Ne náhodou jsou z Pogby, Mbappého a Dembélého nejdražší evropští hráči historie. A takový Griezmann se k nim v létě docela pravděpodobně může přidat.
Už před dvěma lety na domácím Euru to vypadalo, že má tým na zlato, zvlášť když v semifinále vyřadil Německo.
Finálová porážka s Portugalskem byla tvrdá a bolestivá, ale rovněž poučná a cenná zkušenost, díky které jsou nyní Francouzi po úspěchu ještě hladovější.
Belgie Síla na papíře. A borci z elitních klubů dozráli
Na papíře to je ohromná síla. Courtois v bráně, před ním Kompany, Alderweireld. Taky buldoci Witsel a Nainggolan a fenomenální De Bruyne v záloze. Superšikovná křídla Hazard s Mertensem, vpředu hromotluk Lukaku nebo Batshuayi. Je libo si vybrat. Až na výjimky borci z elitních evropských klubů.
Očima Vojtěcha Povejšila |
Už před čtyřmi lety se od nich čekal velký výsledek. Tenkrát ještě mladí Belgičané vypadli ve čtvrtfinále, stejný osud je potkal i na Euru o dva roky později. Porážku od Walesu ambiciózní svaz neunesl, vyhodil kouče Wilmotse a nahradil ho Španělem Martínezem, jenž tým bez potíží - s devíti výhrami a jedinou remízou - dovedl z kvalifikace do Ruska.
Pro mnohé možná Belgičané hlavním adeptem na triumf nebudou. Ale proč by se nemohli stát mistry světa?
Kvalifikovali se jako první evropský tým. Zlatá generace dozrála do ideálního věku a poučená předchozími turnajovými nezdary vyrazí v létě na MS ve fotbale do Ruska s velkými cíli.
Proč to celé nevyhrát?
Kdy jindy, když ne teď?
