Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bacha na přívětivý moravský lid, varuje Horváth kouče Portugalců

ÚSMĚV I SLZY. Pavel Horváth při svém rozlučkovém zápase. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

18 2015
Pavel Horváth bude na Euru jedenadvacítek v Hradišti fandit Portugalcům. Mužstvo koučuje jeho někdejší spolubojovník ze Sportingu Lisabon Rui Jorge. V Domažlicích se důkladně chystá na svoji první trenérskou štaci. Na krátký výlet na východní Moravu si však Pavel Horváth v nabitém programu čas vyčlení.

Během fotbalového Eura jedenadvacítek se chce sejít se svým bývalým spoluhráčem ze Sportingu Lisabon Ruiem Jorgem, který velí mladým Portugalcům. „Nechci ho moc rušit, ale na mě si čas najde,“ věří Horváth.

Když se řekne jméno Rui Jorge, co se vám hned vybaví?
Teď zrovna, že před půl rokem jsme spolu po dlouhé době mluvili. Byl jsem hodně překvapený. Oprášil jsem portugalštinu.

Co po vás chtěl?
Informace o Zlínském kraji, konzultoval se mnou, jaké je zázemí v Otrokovicích, kde bydlí. Co vím o Hradišti, kde budou hrát. A podobné věci.

A co jste mu před cestou sem poradil?
Aby si dával pozor na přívětivý moravský lid. Nemuselo by to pro něho dobře skončit. Že by se ráno mohl probudit s bolením hlavy.

Jaký byl hráč?
Spolu s Davidem Limberským asi nejlepší levý bek, se kterým jsem hrál.

Patřil v týmu k šéfům kabiny?
Na to tam byli jiní hráči - Sa Pinto, Joao Pinto, Schmeichel... Rui byl mladší než oni, ale už v tu dobu byl v reprezentaci a měl v šatně velké slovo.

Je pro vás překvapením, že se z něho stal úspěšný mládežnický trenér, nebo se to dalo čekat?
Určitě ne, jemu bylo 26, mě 24. Ale byl jsem letos na jaře na zápase našich s Portugalskem a působil na mě stejně, jako když hrál. Je vidět, že hodně přemýšlí o tom, co se děje na hřišti. A dovede hráčům v pravý čas připomenout jejich povinnosti.

Kdo je Rui Jorge

Trenér portugalské reprezentace do 21 let se narodil 27. března 1973 u Atlantiku ve městě Vila Nova de Gaia a jeho celé jméno zní Rui Jorge Sousa Dias Macedo Oliveira.

Levý obránce je celou kariéru fotbalově věrný Portugalsku. S týmem FC Porto získal pět ligových titulů, se Sportingem Lisabon dva. Levý bek byl členem stříbrného týmu do 21 let z Eura 1994, hrál na mistrovství Evropy i světa a na olympiádě.

Hráčskou kariéru zakončil v provinčním klubu Belenenses, kde začal trénovat. Reprezentační jedenadvacítku trénuje pátým rokem a po osmileté prodlevě s ní letos postoupil na Euro. S týmem má bilanci 23 výher, 6 remíz a 5 porážek.

Jakou má povahu?
Jako většina Portugalců. Chce vítězit a strašně nerad prohrává. Pamatuji si, že byl férový a usměvavý.

S vaším naturelem vám muselo Portugalsko náramně vyhovovat, že?
Portugalce jsem poznal jako pohodový národ. Jsou hraví, rádi se baví a lidí, kteří měli špatnou náladu, moc nebylo. Zpočátku jsem neuměl moc mluvit, což je normální, ale ke konci první sezony už to nějak vypadalo a dovolil jsem si udělat srandu. Se spoluhráči jsem vycházel dobře, podobně jako v Japonsku. Proti Turecku to byl ohromný rozdíl. Sporting byl pro mě zlomem v kariéře. Zažil jsem tam jiný fotbal, zahrál si poprvé Ligu mistrů a hned s Realem Madrid. To jsou vzpomínky, které nevymažete. V Lisabonu jsem byl šťastný, a když se s odstupem dívám na svoji kariérou, tak jedinou věcí, kterou bych možná udělal jinak, že bych nešel z Portugalska do Galatasaraye Istanbul. Ale na kdyby se nehraje, a kdoví, co by se pak se mnou dělo.

Jak vás Portugalci brali?
Na to, že jsem byl cizinec a nebyl jsem tam moc dlouho, tak mě ještě někteří poznávají. Když jsme byli na soustředění s Plzní ve Španělsku, tak se ke mě dva portugalští hráči z ruského klubu hrnuli a zdravili se se mnou. Nějakou stopu jsem v Portugalsku zanechal, ale velká ťápota to nebyla.

Stihl jste se rychle naučit portugalsky?
Není to zase tak těžká řeč, oproti japonštině mnohem lehčí. Nestydím se mluvit, a když potkám Portugalce nebo Brazilce, použiju ji. Jak dobře mluvím, nedokážu posoudit, ale v pohodě se domluvím.

Za vašeho působení ve Sportingu tam začínal i Cristiano Ronaldo. Pamatujete si ho?
Zažil jsem ho jako patnáctiletého mladíčka. Ale že z něho jednou bude světová hvězda, bych tehdy nepoznal. Šikovných kluků ve velkých portugalských klubech je 99 procent.

Jakou pozici tam mají mladí?
Hodně klubů, hlavně těch menších, je závislých na jejich prodeji. Šancí dostávají hodně, asi více než u nás.

Jak jsou v zemi vnímány výsledky mládežnických výběrů?
Co si pamatuji, byl o ně vždy zájem. Fotbal je tam populární, a kdo je v reprezentaci, je daleko více sledovaný. A tohle mistrovství nebude výjimkou, dostane se do hlavních zpráv. Hráči mají velkou budoucnost. Portugalskou ligu už většina zkusila, ale vidí se někde jinde. Můžou si udělat jméno, předvést se.

Neřadí někdy Portugalci individuální výkony nad kolektiv?
Nedokážu posoudit tenhle tým. Individuality tam jsou, to bez debat, ale je pryč doba, kdy zápasy rozhodovali jednotlivci.

Jste zvědavý na konkrétního hráče?
Ne na jednoho, ale na celý tým. Máme možnost sledovat hráče, kteří tady nejsou obvykle k vidění. Pohybově a technicky jsou na to jinak než naši, a bohužel pro nás většinou na vyšší úrovni. Tady takové hráče v Česku těžko najdete.

Asi je zbytečné ptát se, ale budete kromě našeho mužstva fandit i Portugalcům?
Budou mít moje sympatie. Co jsem je viděl v zápase s Českem, tak nehráli špatně. A to mi Rui říkal, že jim chybělo šest nebo sedm hráčů ze základu. Budou silní.

Mimochodem, jak často se vracíte do Portugalska?
Od té doby, co jsme odtamtud odešli, jsme tam byli čtyřikrát, ale naposledy snad před pěti lety. Času na cestování jsem extra neměl.

Na trenérskou stáž se tam nechystáte?
S Ruiem jsem se o tom na jaře bavil, tuhle zimu bych se tam chtěl vypravit. Ale nemusí to být přes něho. Znám i jiné portugalské kluky, se kterými jsem hrál.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze