Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

BRAZILSKÉ HVĚZDY: Nemusím běhat, na hřišti jsem kvůli gólům, říkal Romário

Romário na MS v roce 1994. | foto: Profimedia.cz

3 2014
Připomínal Diega Maradonu. Také menší muž s pár kilogramy navíc a s báječnými schopnostmi míčového žongléra. Navíc parádní střelec. "Chci se přiblížit Pelému a nastřílet tisíc gólů," prohlásil v počátcích své fotbalové kariéry Brazilec Romário.

Jeho zdánlivě velkohubé vyjádření se nakonec naplnilo, ačkoliv některé prameny počet gólů zpochybňují. V jedenačtyřiceti letech se Romário naposledy vrátil do svého osudového klubu Vasco da Gama, kde vyrůstal a odkud pravidelně vyrážel do světa. Aby si právě tam splnil svůj sen. Několikrát vyprodaný stadion Maracaná čekal na pokoření tisícovky, až se dočkal 20. května 2007.

Brazilská abeceda

Seriál o osobnostech, které změnily fotbal

1. DÍL: Cafú
2. DÍL: Didi
3. DÍL:  Djalma Santos
4. DÍL: Dunga
5. DÍL: Falcao
6. DÍL: Friedenreich
7. DÍL: Garrincha
8. DÍL: Gérson
9. DÍL: Gilmar
10. DÍL: Heleno de Freitas
11. DÍL: Jairzinho
12. DÍL: Júnior
13. DÍL: Leonidas
14. DÍL: Nílton Santos
15. DÍL: Pelé 
16. DÍL: Rivelino
17. DÍL: Roberto Carlos
18. DÍL: Romário

Čert vem, že gól padl "jenom" z penalty. Míč se třepetal v síti a kvůli oslavám byl zápas na čtvrt hodiny přerušen. Totéž se opakovalo za chvilku při Romáriově střídání. "Nedivte se. Lidé mě mají rádi a já jsem hrdý na to, co se mi povedlo," komentoval všeobecné nadšení.

Romário se fotbalem bavil a dával to najevo při každém dotyku s míčem. Uměl zázraky: dokonalé zpracování, kličkování mezi obránci i palbu z jakékoliv pozice.

Vyrostl ve slumech Villa Peňa v jedné z nejchudších částí Ria. Školu trochu flákal, často byl vidět na křižovatkách, kde si vydělával mytím oken aut. Jako fotbalista poprvé celosvětově zazářil na olympiádě 1988 v Koreji, se sedmi góly vládl střelcům. Jeho bilance ve většině klubů, jimiž prošel, byla téměř v poměru 1:1, když se vzal počet zápasů a gólů. Úžasné!

Všude se za ním však táhl odér poněkud složitého hráče. "První holandská věta, kterou se naučil, zněla: Jsem unavený a je mi zima," stěžoval si Guus Hiddink, trenér Eindhovenu. Romário byl takový. Miloval míč, ale i děvčata a všeobecnou volnost. Dovolil si jezdit pozdě na soustředění a vymohl si ve smlouvě klauzuli, podle níž během karnevalu v Riu netrénoval.

Když pak přijel s nadváhou, odmrštil kritické poznámky se slovy: "Slon je také tlustý, ale jakmile hoří les, nikdo ho nedohoní." Měl štěstí na spoluhráče. V Barceloně vytvořil skvělý tandem s Bulharem Christo Stoičkovem, u národního týmu on a Bebeto stáli za triumfem na mistrovství světa 1994.

Když ho o čtyři roky později nevzal na šampionát trenér Mario Zagallo, protože prý málo běhá, vyřídil si to s ním Romário po svém. V řetězci restaurací, které mu patří, ho začal zesměšňovat na obrázcích. "Na hřišti nejsem přece kvůli běhání, ale kvůli gólům," vzkázal Zagallovi.

Jako vždy se v něm probudilo velké dítě, které občas zlobí, ale jinak ho mají všichni rádi.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze