Bylo to takhle: na mistrovství světa 1938 Leonidas vstřelil Polsku čtyři góly a ten poslední skutečně bosou nohou, protože mu kopačka při průtrži mračen uvázla v blátě. Nicméně vůbec to nepopírá fakt, že v meziválečné éře muselo být krásné kopat „dole bez“, jelikož boty připomínaly pohorky.
„Fotbal naboso je krása,“ vzpomínal na své mládí třeba Josef Masopust.
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily světový fotbal 1. DÍL: Cafú |
Tenhle pocit musel mít i Leonidas. Diváci z jeho výkonů žasli. Přezdívali mu Gumák pro ohebnost a neočekávanou změnu pohybu. Dával krásné góly, často akrobatickým způsobem ze vzduchu. Vypovídají o tom dobové fotografie. Hrával ještě v době, kdy Brazílie nepatřila k fotbalovým velmocím, a právě on ji začal proslavovat. Hned při prvním reprezentačním startu dvěma góly pokořil Uruguay, nejlepší tým tehdejší doby.
Věhlas mu přinesl hlavně zmíněný světový šampionát v předvečer války. Leonidas byl s osmi trefami nejlepším střelcem i hráčem turnaje, a nebýt jeho zranění, možná by Brazilci na cestě do finále zdolali i Italy. „Svedl nemožné. Kdykoliv se dotkl míče, davem projela elektrizující vlna nadšení,“ napsal o něm jeden brazilský reportér.
„Vyvrátil mínění Evropanů, kteří si mysleli, že už je fotbalově nikdo nemůže překvapit. Stadion mu aplaudoval výkřiky: Bravo! Bravo!“ Domů se vracel jako hrdina a jako první brazilský fotbalista se prosadil i v reklamě. Na jeho počest se rozjela výroba čokoládových tyčinek Diamante Negro (Černý diamant). K dostání jsou dodnes.
Leonidas nabourával také rasové předsudky, byl prvním hráčem černé pleti v sestavě Flamenga. Měl spoustu fanoušků, po přestupu do Sao Paula ho vítalo na prvním tréninku 75 tisíc diváků!
