Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

BRAZILSKÉ HVĚZDY: Rychlý život de Freitase skončil v 39 letech

Brazilský herec Rodrigo Santoro podepisuje plakát životopisného snímku Heleno, ve kterém si slavého fotbalistu zahrál. | foto: Profimedia.cz

21 2014
Snil, snad jako každý Brazilec, o fotbalovém mistrovství světa. Hrát na něm, vyhrát ho. Jenže v roce 1938 byl osmnáctiletý Heleno ještě příliš mladý, turnaje v letech 1942 a 1946 vzala válka. Nedočkal se. Nikdy. A když Pelé a spol. v roce 1958 poprvé světový šampionát vyhráli, jako jediný z pacientů v léčebně v Barbaceně neslavil. Snad se chtěl raději cigaretami ukouřit k smrti. Zemřel rok nato, bylo mu 39 let.

Měl obrovské fotbalové nadání. Tvář filmové hvězdy. Ovace fanoušků i obdiv žen. A velké sny, které přinesly jen zklamání. Slávu, výkony a kupu gólů mu připomínaly výstřižky novin, kterými mu ošetřovatelky vyzdobily zeď. A on, Heleno de Freitas?

Nepřítomný skelný pohled, rozklepané zčernalé prsty je seškrabávaly a strhávaly cár po cáru a ­proužky papíru si cpal do pusy.

Brazilská abeceda

Seriál o osobnostech, které změnily světový fotbal

1. DÍL: Cafú
2. DÍL: Didi
3. DÍL: Djalma Santos
4. DÍL: Dunga
5. DÍL: Falcao
6. DÍL: Friedenreich
7. DÍL: Garrincha
8. DÍL: Gérson
9. DÍL: Gilmar
10. DÍL: Heleno de Freitas

Smutným obrazem zoufalství začíná filmová biografie Heleno, jež mapuje život výjimečného brazilského fotbalisty a úžasného střelce. Odehrál ke třem stovkám zápasů, gólů dal jen o něco méně. Nohou, hlavou, hrudí...

„Heleno stál zády k brance, letící míč zpracoval na prsou. Mezi ním a brankou stály davy, před brankou Flamenga bylo snad víc lidí než v celé Brazílii. Kdyby míč pustil na zem, bylo by po šanci. Tělo propnuté jako luk, míč stále na hrudi. Nikdo ho nemohl zastavit, byl by to faul. Až před čárou nechal sklouznout míč a skóroval,“ líčil uruguayský novinář a spisovatel Eduardo Galeano.

Jenže Heleno nebyl jen skvělý hráč, ale také alkoholik, gambler a sukničkář. Byl závislý na éteru, do nějž si namáčel kapesník. Trpěl syfilidou, ale léčbu odmítal.

Pokud film odráží skutečnost, byl schopný rozkopat skříňky v ­šatně. Tak dlouho mlátil rukou do zdi, až ji měl celou od krve. Když majitel donesl prémie, vysmál se mu a bankovky rozdal spoluhráčům. Ale jak? Potupně, namistrovaně. Peníze jim dával do klobouků, strkal za dres, k tomu jízlivé poznámky a občas políček na tvář. Jindy trenérovi přiložil k ­hlavě pistoli a stiskl spoušť, naštěstí však nebyla nabitá.

Heleno de Freitas

Heleno de Freitas

Traduje se, že jeho talentu si všiml skaut Botafoga v Riu na pláži Copacabana. Heleno tam tehdy nohama žongloval s pomeranči.

V sedmnácti začal trénovat, za pár let byl hvězdou. Nejdelší část kariéry strávil právě v­ Botafagu, hrál za Boca Juniors či Vasco, končil v týmu America v ­Riu. Za něj nastoupil už jen k ­jedinému zápasu: snímek ho líčí jako zmateného, dezorientovaného, ztraceného...

„Měl tvář herce Rudolpha Valentina, ale temperament šíleného psa, na hřišti to jen jiskřilo,“ říká Galeano. „Jednu noc prohrál v kasinu všechny své peníze, další kdo ví kde - ztratil chuť žít.“







Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze