Na šampionátu 1994 měl odehráno jen 23 minut, když se během finále s Itálií zranil pravý bek Jorginho. "Běž se rozcvičit!" křikl na něj trenér Carlos Alberto Parreira. "Cože? Já? Proč?" divil se 24letý Cafú. V reprezentaci začínal. Hned z toho byl první titul mistra světa.
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily světový fotbal 1. DÍL: Cafú |
Jorginha pak zcela nahradil, převzal od něj oblíbené číslo 2. Časem přibyla i kapitánská páska. S ní na paži si došel i pro nejprestižnější fotbalovou trofej v roce 2002, díky níž hrdí Brazilci zapomněli na finálový výpadek 0:3 s Francií z roku 1998. A Cafú byl v obou případech klíčovým mužem sestavy. "Nemusí se ptát, jestli hraje. V sestavě má místo jako první," říkal kouč Luiz Felipe Scolari.
Snil o tom, že si zahraje i čtvrté finále v řadě. V roce 2006 však Brazilci skončili ve čtvrtfinále s Francií. Z předešlé slávy byla kritika, která se tvrdě opírala i do rekordmana v počtu zápasů za Brazílii. Za ni Cafú zvládl 142 duelů. Kapitán byl však jeden z mála, který přesto vyšel před novináře.
"Všichni se na mě dívají jako na někoho, kdo jim něco ukradl. Nejsem zloděj. Jen jsem prohrál na mistrovství světa," říkal. "Celý život mě kritizovali. Nejdřív, že jsem mladý, pak starý. Jsem zvědavý, jaká kritika bude v roce 2010." Na tu už nedošlo. Prohrané čtvrtfinále v roce 2006 bylo jeho posledním zápasem za Brazílii, kde je dnes 44letý Cafú uctívanou legendou.
V dresu Brazílie v utkání proti Austrálii
Jako zadák AC Milán v souboji s Milanem Barošem
V dobách, kdy ještě hrával za AS Řím
Má charitativní organizaci, která pomáhá dětem v chudinské části Sao Paula Jardin Irene, ke splnění jejich snů. Vyrůstal tam i on. "Téhle čtvrti to dlužím," myslí si. "Chci, aby mě tady děti viděly a měly ve mně vzor, že se dá v životě něco dokázat."
Cafú toho dokázal hodně. Sbíral trofeje v Sao Paulu, se Zaragozou vyhrál dnes už neexistující Pohár vítězů pohárů, s AC Milán italskou ligu i Ligu mistrů, milovali ho také v dobách, kdy hrál za AS Řím.
Čím změnil fotbalCafú posunul výkon moderního pravého beka k dokonalosti. Útočil, bránil, byl všude, skvělý technik, silný ve vzduchu. Jeho jméno se stalo synonymem pro ofenzivního obránce. |
Sprintoval po lajně, byl všude. Přezdívali mu Pendolino. Doktoři změřili, že má ideální parametry na to, aby byl buď sprinterem, či maratoncem. Ve fotbale obě disciplíny dokonale spojil. "Má snad dvě srdce," divil se kouč Manchesteru United Alex Ferguson.
Nebyl jen běžec, ale i famózní technik. Památný je kousek, kdy v dresu AS Řím vycvičil u lajny Pavla Nedvěda z Lazia. Za čtyři vteřiny si ho třikrát přehodil. Stačilo mu šest doteků, aniž míč spadl na zem. Použil u toho obě nohy, koleno i hruď. Nedvěd se jen otáčel.
Cafú byl předurčen k tomu být fotbalistou. Když se ho reportér CNN zeptal, kdy se z něj stal profesionální hráč, odpověděl: "Narodil jsem se v roce 1970." Přesně 7. června, kdy Brazílie porazila na mistrovství světa v Mexiku Anglii 1:0 a turnaj zakončila zlatem.
Třetím v historii země, třetím pro fotbalového Boha Pelého. Toho Cafú nedohnal. Kvůli prokleté Francii...
