Tomáš Rosický má za sebou nejemotivnější zápas kariéry. Na hřišti už podobný nezažije.
Aby vyprodaný sparťanský stadion, aby téměř devatenáct tisíc lidí i všichni spoluhráči a protivníci, světové hvězdy, osobnosti tu byli jen pro něj.
Bylo to naposled, šestatřicetiletý záložník se v sobotu oficiálně loučil s profesionální kariérou. Konec sice oznámil loni v prosinci, ale to bylo od stolu.
Ještě jednou musel vyběhnout na stadion, udělat to kvůli fanouškům, kteří ho měli tak rádi. Ještě jednou se jim ukázat na hřišti, na nasvícené scéně.
„Když jsem šel kolem trenéra Brücknera a viděl jsem, jak bojuje (se slzami)... Tak jsem musel taky bojovat,“ svěřil se Rosický.
Co vám říkal trenér Brückner, když jste po utkání šli vedle sebe?
To si vyloženě nevzpomínám, těch rozhovorů jsem tam měl spoustu. Ale vybavuju si, že jsem mu za všechno, co pro mě udělal, děkoval. Říkal, ať mu tohle nedělám, že na to není stavěný.
Ivan Hašek o Rosickém"Všichni, kteří přišli, to udělali proto, že to byl nejen mimořádný fotbalista, ale především z toho důvodu, jaký je Tomáš člověk. Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. Nemyslím si, že by na něj někde v Česku pískali, i když je to sparťan. Ten kluk je výjimečný tím, že rozdává radost," řekl Ivan Hašek, který Rosického vedl rok a půl ve Spartě a později chvíli v reprezentaci. Při exhibici byl koučem Týmu světa. |
Přivítání, rozcvičení, víc než hodinové čekání, než přejde bouřka a vydatný liják. Zábavný zápas i závěrečná slova díků. Jaké to bylo?
To, co jsem říkal, jsem myslel vážně. Jak to tady pro mě před dvaceti lety začalo, tak jsem to tady mohl symbolicky uzavřít. Skončit před vyprodanou Letnou je paráda.
Užil jste si to maximálně?
Jo, fakt pěkný. Jen to počasí nám trochu zkazilo začátek. Tím spíš bych chtěl poděkovat lidem, že v takovém lijáku zůstali, i když jsme museli výkop o hodinu odložit.
Do příprav exhibice jste dal tolik energie a všechno málem zničilo počasí. Neměl jste obavy, že to nedopadne?
Samozřejmě měl. Pak se začaly objevovat názory, že je to nějaké znamení, že ještě končit nemám. Ale to jsem zavrhnul asi po sedmi minutách, co jsme začali hrát. Hlavně šlo o ty lidi, že museli být v dešti takovou dobu. Moc si vážím, že zůstali.
Když jste po utkání kráčel špalírem hráčů do středového kruhu, kde jste měl proslov, co vám blesklo hlavou?
A víte, že snad ani nic? Já si to jen užíval, měl čistou hlavu. A to bylo trochu zvláštní, protože já si ty pěkný momenty nikdy užít nedokázal. Ale možná to bylo právě proto, že to bylo naposled.
Na závěr jste si zahrál se synem, kterému budě pět.
To bylo super. Když tam byl můj kluk i celá rodina, která mě vždycky podporovala, měl jsem tam všechno, co jsem si přál. Co jsem pak s ostatními spoluhráči mluvil, pro všechny to bylo moc pěkný, bylo to fajn.
Pozval jste spoluhráče z Dortmundu, Arsenalu i z reprezentace. Za ni i za výběr světa jste odehrál po poločase, dal gól z penalty. Byla?
Rozhodčí Atkinson ukazoval, že to má potvrzené od videa, tak o co jde? Fábregas mě jako vždycky nestíhal, tak musel zatáhnout za brzdu. A brankáři Jensovi Lehmannovi jsem říkal, ať mi to hlavně pustí. Ale nikdy mi nic takového neudělal.
Tak sudí nechali pokutový kop opakovat. To jste byli domluvení?
Ne, nic zinscenované nebylo. Jens se při první penaltě pohnul dřív.
Dva góly dal Jan Koller, i další bývalí reprezentanti hráli výborně. Nechcete je jako člen vedení Sparty oslovit, aby týmu pomohli ještě na hřišti?
Zrovna Jendovi jsem říkal, že jsem ho takhle dobře nikdy hrát neviděl. Škoda pro něj, že to přišlo tak pozdě...
