Ten nejhustší déšť nakonec ustal, a tak se hrálo. Před skoro devatenácti tisíci fanoušky, kteří za Rosickým dorazili na stadion. „Bylo to důstojné rozloučení a také pro mě velký zážitek. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit,“ vyprávěl Koller.
Byl jste ve formě.
Snažím udržovat i jinými sporty, takže mám pohyb každodenní.
A kdy jste si naposledy zahrál fotbal?
Paradoxně jsem právě před čtrnácti dny byl na podobné rozlučce v Německu, minulý týden jsme ještě hráli s výběrem z Eura 96. Ale bylo samozřejmě příjemné si tady dát góly a oslavit je s fanoušky.
Jak jste trávili celou tu hodinu, kterou propršelo?
Samozřejmě jsme se poctivě rozcvičovali! Ne, vlastně jsme to prokecali, vzpomínali jsme na minulost, asi nám to uteklo rychleji než fanouškům, kteří mrzli na tribunách.
Na který zápas s Tomášem Rosickým vzpomínáte nejraději?
Takových je víc. Možná poslední kolo v Dortmundu, kdy jsme patnáct minut před koncem na našem stadionu rozhodli o titulu, následné oslavy, to byl neskutečný zážitek. Ale to samé s reprezentací, třeba mistrovství Evropy v Portugalsku, ještě si určitě večer budeme mít o čem povídat.
Celý zápas jste se popichoval s anglickým rozhodčím Martinem Atkinsonem. Znáte se?
Teď už jo, když mi dal žlutou kartu. (smích) Ale chci říct, že celkově to bylo opravdu příjemné, vidět třeba brazilské kluky z Dortmundu, s kterými jsme si užili spoustu legrace... Jsou pořád stejní. Velký dík patří organizátorům, že se to takhle povedlo.
Mimochodem, v českém týmu hrálo i pár manažerů. Když vás viděli, neházel vám někdo laso?
Marek Jankulovski mi nabízel Baník. Prý bych tam mohl jezdit aspoň na jeden zápas v měsíci.
