„Pochopitelně víme, že řada českých fanoušků byla vedená srdcem. Přáli si postup, mnozí s ním i kalkulovali,“ uvědomuje si předseda organizačního výboru šampionátu Petr Fousek. „Třeba na semifinále v Olomouci byly zřejmě i z toho důvodu lístky rychle pryč. Ale zápas Německo - Portugalsko je taky fantastický tahák.“
Věříte, že to tak vezmou i fanoušci? Že i přes neúčast českého týmu stadion zaplní a nezůstanou doma?
Všem bude líto, že tam nejsme, to je jasné. Ale semifinále je i bez českého týmu nádherný zápas a věřím, že lidé dorazí ve velkém počtu. Na semifinále stály lístky víc než na skupinu, i proto by si to snad neměli nechat ujít.
Odhadnete, kolik diváků na semifinále může dorazit?
Nevyjadřoval bych to v číslech, ale věřím, že oba semifinálové zápasy i finále budou plné. Tím nemyslím vyprodané, ale zkrátka naplněný stadion, na kterém bude jen pár prázdných sedaček.
Jak jste zatím s návštěvností spokojení?
Po opatřeních, která jsme přijali, přišel strmý nárůst. Blížíme se číslům z Izraele 2013, tři předchozí šampionáty jsme už překonali. To není špatné vysvědčení. Navíc jsme třikrát překonali rekord v návštěvnosti na zápase české jedenadvacítky.
Celkový rekord je ale poté, co se nebude hrát barážové utkání, už nereálný.
Máte pravdu. Slova o rekordu jsme brzy opustili, neustálé diskuse nás jen dostávaly pod tlak. Teď se tím nezabýváme, snažíme se Izraeli přiblížit. Oni měli výhodu v tom, že jeden ze stadionů kapacitou přesahoval 30 tisíc, tím Česko nedisponuje. Třicetitisícovou návštěvu tady neuděláme, není na to kapacita. I přesto se chceme s Izraelem měřit a co nejvíc se mu přiblížit.
Zejména u „českých“ zápasů bylo pravidlem, že na stadionu bylo v době začátku utkání plno volných míst, která se pak ještě zaplňovala během prvního poločasu. Čím to bylo?
Ano, to byl průvodní jev dosavadní fáze. Už jsme vydávali avízo, aby lidé chodili dřív, protože to neplatilo jen pro zápasy Česka, dělo se to i na Moravě. Důvodů je víc: dojezdnost, parkování, odbavování, bezpečnostní prohlídka... To všechno zabere dost času. Lidé jsou zvyklí na ligu chodit na poslední chvíli, což se projevuje. A nás mrzí, že někdo pak vynáší předčasné soudy v momentě, kdy stadion ještě nemůže být obsazený, protože lidé ještě procházejí bránami. Stávalo se to vlastně u všech zápasů.
Co s tím?
Musíme na lidi přes média apelovat, aby přišli včas. V semifinále a finále to možná bude ještě horší, protože na tyhle zápasy jsou ještě větší bezpečnostní nároky. Spolupráce s policií je bezvadná, ale je potřeba, aby lidé přišli na stadion hodinu před zápasem, ne dvacet minut.
Zaujalo také to, že v Edenu měla být po snížení oficiální kapacita kolem 17 500 diváků, ale na zápas proti Německu přišlo přes 18 tisíc lidí. Čím to bylo?
Minimální kapacitu jsme se nakonec snažili u všech stadionů navýšit. Také před dalšími zápasy budeme vyjednávat o tom, že bychom dali do oběhu lístky, které se původně prodávat neměly. To byl i případ Edenu v utkání s Němci.
Vstupenky na semifinále a finále se tedy ještě budou prodávat?
Poslední zápasy ve skupině se odehrály teprve ve středu, takže naše ticketingové oddělení se přesouvalo zpátky do Prahy a pilně na tom pracuje. Informace určitě brzy zveřejníme, zatím můžu potvrdit, že dánský i švédský svaz další lístky chce. Zájem je i o finále, hlavně ze strany Němců, kteří jsou sebevědomí a věří, že by se tam měli probojovat.
Jak jste vůbec spokojení s tím, kolik fanoušků přicestovalo ze zahraničí?
Velmi. Hlavně švédský kotel na Moravě, to bylo něco mimořádného. Z nadsázky říkám, že Švédové jsou tam populární už od třicetileté války. Dánové v Praze také vytváří dobrou atmosféru, takže věřím, že severské derby bude fantastické.
UEFA je s organizací šampionátu spokojená?
Je, chválí nás. Během šampionátu se ani neobjevily žádné velké excesy, které by bylo potřeba řešit. Jedinou výjimkou bylo, když němečtí fanoušci v zápase s Dánskem vběhli na hřiště, ale ochranka je hned zpacifikovala. To bylo také ze strany UEFA dobře hodnoceno. Chceme, aby to tak vydrželo až do konce a aby se žádné problémy nevyskytly.
Jaké může mít Česko v pořádání podobných akcí ambice do budoucna?
Nejdřív si budeme muset chvíli vydechnout, pak to začneme řešit. Je jasné, že na velké Euro s 24 mužstvy je potřeba mít stadiony, které nemáme. Pořádat takový turnaj je pro nás sen, ale teď je nesplnitelný. Šance byla pro rok 2020, kdy se bude šampionát konat v mnoha městech, ale neměli jsme záruky na stavbu národního stadionu.
A jiné šampionáty?
Na ty se chceme zaměřit. Třeba mistrovství světa ve futsalu, to je rozepsaný příběh. Kandidovali jsme pro rok 2016, byli jsme ve finále, ale nakonec zvítězila Kolumbie. Tam možná máme před ostatními náskok, ale vzhledem k současné situaci ve FIFA se to těžko odhaduje. Už je jisté, že v Česku bude mistrovství Evropy žen do 17 let, jsou tu i další možnosti. Ale Euro jedenadvacítek byl největší projekt.
