Pep Guardiola, trenér konkurenčního Manchesteru City, v neděli nic takového v plánu neměl. Věděl, že když rival prohraje, jeho tým může pět kol před koncem slavit anglický fotbalový titul, přesto si šel místo sledování klíčového zápasu dát se synem Mariusem partičku golfu.
Až když naposledy švihl holí do bílého míčku, zjistil příjemnou novinu: United doma vybouchli, City mohou otevírat šampaňské.
Kdyby kolem něj v tu chvíli stáli televizní reportéři a zeptali se ho na pocity, jistě by odpověděl svou oblíbenou formulkou: „I am so happy.“
Tahle slova po zápase vyřkl v sezoně tolikrát, že televize BBC mu opakovanou větu sestřihala do minutového videa. Guardiola teď opravdu může být šťastný – a zároveň hrdý na to, co se mu povedlo.
Anglický titul získal jako první španělský kouč v historii. V lize prohrál jen dva ze třiatřiceti zápasů, jeho tým nastřílel o třicet gólů víc než druzí United a dostal jich nejméně ze všech. Pořád ještě má šanci překonat rekord v počtu nasbíraných bodů za sezonu.
„Jsem nadšený, že můžu být součástí takového klubu. Moji hráči jsou fantastičtí, úžasní, neuvěřitelní,“ vzkázal nadšený Guardiola.
Odměna za povedený rok? Další cenná trofej do jeho sbírky, která už čítá třiadvacet kousků. Vzhledem k tomu, že ve všech soutěžích odtrénoval 517 zápasů, platí, že na každou oslavu s pohárem nad hlavou mu stačí v průměru 23 utkání.
Úžasná bilance, že? Ale Guardiolu něco těší ještě víc: po necelých dvou letech zvládl ze City vytvořit to, co chtěl – nezastavitelný tým, který určuje trendy, hezky se na něj dívá... a na hřišti vládne.
Jenže i to má háček – zatím se mu to daří jen doma v Anglii. Liga mistrů zůstává i přes podporu bohatých arabských šejků zakletá, pod Guardiolou City ještě nepřelezli čtvrtfinále.
Proč? Richard Dunne, bývalý kapitán klubu, nabízí odpověď: „Chtějí být nejlepší v Evropě a pomalu se na tu úroveň dostávají. Ale nemohou hrát všechny zápasy stejným stylem. Pod Pepem mají problém s tím, že hrají útočně i proti týmům, které toho umí využít.“
V tom možná bude problém i dál, protože Guardiola si svou herní mantru tvrdě hájí.
„Pep je fotbalový Che Guevara,“ tvrdí César Luis Menotti, trenér argentinských mistrů světa z roku 1978. „Revolucionáři v boji buď vítězí, nebo umírají. A on své nápady vytrvale prosazuje. Chce hrát pořád stejně, držet míč, nenechat soupeře hrát, ovládat prostor.“
V Lize mistrů proti Liverpoolu tahle taktika výjimečně úspěch neslavila, takže City si musí na evropskou slávu počkat minimálně rok. Utěšovat je může, že v tom nejsou sami.
Bombastické plány na ovládnutí fotbalové Evropy mají i arabští majitelé Paris Saint-Germain, ale také oni si zatím radost užívají jen doma. Naposledy v neděli, kdy rozmetali konkurenta z Monaka 7:1 a oslavili pátý titul během šesti let.
Přesto zřejmě skončí trenér Emery, protože v Lize mistrů neprošel ani do čtvrtfinále. Nástupce šejkové hledají a zřejmě brzy oznámí.
To jejich kolegové ze City věří, že na lavičce mají toho pravého. A že úspěch v Evropě přijde brzy.
