Na ten večer Portugalci jen tak nezapomenou, vždyť nastříleli v semifinále fotbalového Eura do 21 let pět gólů. Navždy bude stačit říct „Olmuč“, jak z jejich úst zní Olomouc, a vzpomínky na památný zápas ožijí. Snadno ho z paměti nevymažou ani Němci. Pokaždé, když uslyší „Olmütz“, vybaví se jim zahanbení z pokořující porážky 0:5. „Nakonec jsme rádi, že jsme nedostali víc než pět gólů,“ musel uznat Horst Hrubesch, trenér Německa.
Přitom den před zápasem při cestě z Prahy prohlašoval: „Jsme rádi, že změníme prostředí a poznáme zase nové město.“ Jak rád by vzal svá slova zpět.
Fanoušci si lepší obsazení pro vrchol moravské části Eura nemohli přát. Oba týmy dosud v turnaji neprohrály, navíc Němci byli pasovaní na největšího favorita. Druhou dvojici v boji o finále tvořili v Praze méně atraktivní severské státy. „Je veliká škoda, že se semifinále mezi Švédskem a Dánskem nehraje u nás,“ přece jen zalitoval na stránkách šampionátu Patrik Rathai, vedoucí restaurace U Červeného volka.
Zatímco portugalští fotbalisté se radovali z dalšího gólu v německé brance...
... němečtí fotbalisté Emre Can (vlevo) a Johannes Geis jako by uvěřit, co se to děje.
Jako by tušil, že se nebude opakovat nájezd tisícovky Švédů, kteří při zápasech ve skupině obsadili restaurace a zahrádky v centru města. Instinkt ho nezklamal, ačkoliv utkání na Andrově stadionu sledovalo deset tisíc diváků, žádná invaze německých fanoušků se nekonala. Halle, Langenbach, Eisern Berlín a další názvy měst stály na vlajkách, které rozvěsilo jen pár desítek fans za jednou z branek.
Portugalských příznivců bylo přibližně stejně, za střídačkou svého týmu měli početnější a hlasitý hlouček. Poprvé slavili ve 25. minutě, když síť za ter Stegenem napnul Bernardo Silva. „Góóól,“ spustil hned za námi svou minutovou sirénu Fernando Guedes, rozhlasový komentátor veřejnoprávní RTP Portugal. Celých pětačtyřicet minut se řinul z jeho úst nekončící proud slov, až člověk přemýšlel, kdy se nadechuje.
Morava vs. PrahaZvládli jsme skupinu smrti, říkají finalisté Eura |
Sirénu zapnul do poločasu ještě dvakrát a Němci se o přestávce utíkali ukrýt do kabiny. Nijak jim to nepomohlo, hned po návratu, ve 46. minutě, přišel čtvrtý gól v jejich síti z nohy Mária. „Quatro, quatro,“ mohl se zbláznit komentátor Guesdes. Při pátém zásahu už mu čísla došla.
Stejně jako Němcům trpělivost. Portugalci si dávali míč s hravostí malých kluků z plácku za domem. Po drzé kličce Cancely už to nevydržel Bittencourt a loktem poslal obránce na zem. Červená karta, konec i těch posledních německých nadějí.
„Po takové porážce není moc co říkat. Hlavní rozdíl byl v záloze, ta portugalská hrála o třídu výš. Vnutila nám svou hru. To byl hlavní důvod, proč jsme prohráli,“ tuší Hrubesch.
Mužem večera byl Bernardo Silva, to jméno je dobré si zapamatovat. Nevysoký útočník zařídil první dva góly a neztratil snad jediný míč. Nakonec odehrál jen 50 minut, pak už ho trenér Rui Jorge stáhl, aby ušetřil síly na úterní finále.
„Věděl jsem, že po čtvrtém gólu už nebudou schopni otočit zápas. V ten moment se zápas zlomil,“ přiznal portugalský kouč.
Po nečekaném koncertu měl k výkonu svého týmu jen slova obdivu. „Je to historický moment pro celý portugalský fotbal. Je skvělé, že jsme prokázali, co umíme, zrovna teď, proti tak silnému soupeři. Jsem velmi hrdý, že můžu trénovat tento tým. Jsem pyšný na své hráče,“ pochvaloval si Jorge.
Portugalci protančili z Olomouce až do pražského finále. V něm se v úterý utkají se starými známými z moravské skupiny – Švédy. Kdo bude mít navrch, budeme tentokrát sledovat jen zpovzdálí, šampionát na Hané už skončil. Bohužel.
