„Věřil jsem pořád. Doufal jsem, že nám osud přihraje nějakou šanci, abychom dali ještě jeden gól a vyhráli,“ líčil Koubek, proč v posledních vteřinách vyběhl až do německé šestnáctky. „Ale vlastně už jsme ani žádnou příležitost neměli. Spíš byly šance předtím, mohli jsme dát gól v prvním poločase a na začátku druhého.“
Vypadalo to, že vás spoluhráči trochu brzdili, nechtěli, abyste chodil před branku soupeře. Bylo to tak?
Trenéři mě tam posílali, ale kluci mě hnali zpátky, že bude ještě čas, že se bude nastavovat. Ale byl jsem už na půlce půlky, tak jsem si říkal, že tam půjdu, že stejně není co ztratit. Akorát jsem si pak musel dát pár stovek zpátky, bohužel to k ničemu nebylo.
Remíza s velkým favoritem na postup nestačila. Co teď prožíváte?
Důvody nepostupu musíme asi hledat v prvním zápase. Stačil jeden nevydařený poločas, který jsme nezvládli v hlavách a bohužel... Nedostali jsme se do semifinále, což nás mrzí. Pro Němce jsme byli rovnocenným soupeřem.
Výkon proti Německu opravdu nebyl špatný, zvlášť ve druhém poločase. Těší vás aspoň to?
Pro nás všechny, pro celý český fotbal, je to motivace. Viděli jsme, že i s Němci se dá hrát. Samozřejmě, oni jsou lepší technicky, rychlejší, skvělí na míči, v tom všem mají navrch. Ale viděli jste, že když se jim vyrovnáme v soubojích a nasazení, jde to i proti nim.
Co se stalo při inkasovaném gólu? Vypadalo to, že jste těžší situace přestáli.
Byl tam centr ze strany, asi třikrát se to odrazilo, já jsem tam hopsal... Pak najednou přišla střela od toho levého záložníka. Šlo mi to přes ruku, dokonce jsem to i tečoval, ale nestihl jsem bohužel zareagovat rychleji, abych to vytlačil.
Věděli jste, jak se vyvíjí druhý zápas?
V průběhu druhého poločasu už jsem zprávy měl. Trenér za mnou jednou dokonce běžel a volal na mě, jaký je stav. Věděli jsme to a hráli jsme na vítězství, bohužel to prostě nedopadlo.
Němci hru hodně kouskovali, tahali čas. Štvali vás tím?
Bylo na nich vidět, že se báli o výsledek. Schválně to kouskovali, simulovali. Možná tam nějaké zákroky mohly být i na jinou barvu karty. Hráli vyčůraně, ale kdybychom vedli 2:1 my, dělali bychom to samé, abychom postupový výsledek udrželi.
Na konci vám i po remíze tleskal celý stadion. To muselo potěšit, ne?
Samozřejmě. Jsme rádi, že to lidi ocenili a moc jim děkujeme. Bylo skoro vyprodáno, atmosféra úžasná, fanoušci nás tlačili. Škoda, že to na druhý gól nestačilo.
Teď budete muset čekat na středeční zápasy, které rozhodnou o tom, jestli budete hrát olympijskou baráž. Bude to nepříjemné?
Myslím, že to nějak zvládneme. Samozřejmě nás to mrzí, ale pořád tam je šance na olympiádu. Přečkáme to, zregenerujeme a budeme všichni fandit Anglii, aby postoupila.
Byla by olympiáda dostatečnou náplastí na vyřazení z turnaje?
Teď mě samozřejmě mrzí, že jsme se do semifinále nedostali, tenhle tým na medaili měl. Bohužel, fotbal je krutý, kvůli jednomu poločasu a dvěma standardkám jsme nepostoupili. Ale cíl, který jsme měli, tedy dostat se na olympiádu, pořád můžeme splnit. Bohužel to už ale nezávisí jen na nás.
