„Když vidím to nadšení v očích kluků i holek, vždycky si vzpomenu na svoje mladá léta,“ rozplýval se autor pětapadesáti reprezentačních gólů. „Naše generace turnaje taky hodně prožívala.“
Tehdy ale vypadaly jinak, že?
Samozřejmě nebyly tak obří, jako je tento. Byly spíš na úrovni okresních a krajských škol. Ale pokaždé jsme je prožívali a už dopředu se o nich s kamarády mezi sebou bavili. Myslím, že dnes to děti mají stejně.
Pardubice obhájily zlatoTřináctý ročník školského turnaje Coca-Cola Cup ovládly české týmy. V dívčím superfinále se radovaly Pardubice, které porazily těsně 1:0 soupeřky z Vrbového a obhájily tak loňské zlato. V chlapecké kategorii vybojoval triumf tým Liberce, když v superfinále přetlačil Trnavu stejným poměrem na penalty. Ceny týmům předali bývalí reprezentanti Jan Koller (Česko) a Szilárd Németh (Slovensko). Vítěze čeká zájezd do tréninkového centra Realu Madrid, další týmy navštíví zápasy domácího Eura do 21 let. |
Mohou podobné akce přitáhnout k fotbalu více dětí?
Jednoznačně. Navíc mají i další funkci. Kolikrát na nich startují hráči, kteří to pak někam dotáhnou. Třeba Venca Černý, který tu hrál před dvěma lety. Dnes je v kádru Ajaxu Amsterdam a má nakročeno ke skvělé kariéře.
Jaký máte vlastně dojem z vývoje mládežnického fotbalu v Česku?
Protože žiji v Monaku, zase takový přehled nemám. Ale myslím, že na profesionální úrovni se s mládeží pracuje dobře. Pak záleží, jak se kluci adaptují v dospělém fotbale. To je vždycky těžké předpovídat.
Budete sledovat aktuální mistrovství Evropy do 21 let?
Nebudu přímo na stadionech, ale v televizi si zápasy se zájmem pustím. Hlavně naši reprezentaci, ale určitě i nějaká utkání ostatních mužstev. Těším se na to.
Pozoroval jste, jak se vyvíjejí jednotlivé soupisky?
Samozřejmě. A myslím, že když se naše mužstvo doplní stabilními členy A-týmu, tedy Láďou Krejčím, Pavlem Kadeřábkem a Vencou Kadlecem, mohli bychom mít velmi silný tým. Všichni tři jsou hotoví fotbalisté, kteří týmu dodají potřebné sebevědomí. Ale nezapomínejme, že naše skupina je velmi těžká.
Kam až může český tým dojít?
Můžeme šampionát vyhrát, stejně jako vůbec nemusíme postoupit ze základní skupiny. Los nám přihrál skutečně těžké soupeře. Pokud mužstvo doplní kluci z áčka, naše šance na úspěch vzrostou. Myslím, že postup ze skupiny by měl vyjít.
Mimochodem, jak se vám v útoku líbí vaši nástupci?
Jsou to jiné typy, než jsem byl já. Venca Kadlec hraje od sedmnácti dospělý fotbal a má velké předpoklady. Škoda, že pro úvodní zápas s Dánskem je vykartovaný. Také zamrzí, že nemůže hrát zraněný Matěj Vydra, jehož zkušenosti z Anglie by se hodily. Na druhou stranu dostanou šanci ostatní a je na nich, jak se předvedou.
Vzpomenete si někdy na své starty za „lvíčata“?
Nejvíc si vybavuji ten první. V Českých Budějovicích jsme hráli kvalifikaci proti Norsku. Dal jsem gól, ale prohráli jsme 1:2. Pocházím z toho kraje, takže tam tenkrát byla celá rodina. Bohužel to nevyšlo. Norsko tehdy mělo kvalitní tým, skoro všichni jejich hráči působili v Anglii.
Vše jste si ale vynahradil v seniorské reprezentaci. Co říkáte jejím posledním výkonům?
Kvalifikaci jsme začali velmi dobře, byť trochu se štěstím. Poslední dva zápasy se nám ale nevydařily a obávám se, že to kluci budou mít ještě hodně těžké. Hlavně zápas na Islandu jsme nezvládli, a to na sebevědomí nepřidá. Čekají nás ještě utkání v Holandsku, Lotyšsku a doma proti Turecku. Ani jeden z nich nebude jednoduchý. Chce to, aby se mužstvo dalo dohromady. Aby Tomáš Rosický s Petrem Čechem začali hrát pravidelně v klubech a v reprezentaci se k nim přidali další hráči.
Nechybí mužstvu útočník typu Jana Kollera?
To ani ne. Myslím, že útočníky nemáme špatné. Je důležité, aby hráči působili v kvalitních soutěžích. To teď bohužel nemáme. Kostru týmu tvoří kluci ze Sparty nebo Plzně. Potom v nohou logicky nemají těžké zápasy, což se projevuje právě na reprezentační úrovni.
HISTORICKY NEJLEPŠÍ STŘELEC REPREZENTACE. Jan Koller vstřelil v národním týmu 55 gólů.
V současné době trénujete „C“ tým Monaka, kde trvale žijete. Jak vám trenéřina jde?
Je to takový začátek. Chci si to osahat a zjistit, jestli by mě trénování bavilo. A zatím mě baví. Letos jsme vyhráli sedmou francouzskou ligu a postoupili do šesté. Jsme spokojení a už se připravujeme na novou sezonu.
K jaké české soutěži byste tamní šestou ligu přirovnal?
Ke krajskému přeboru nebo divizi. Chodí na nás kolem 120 diváků, vesměs známí, manželky a přítelkyně. V kádru máme spoustu mladých hráčů, kteří se neprosadili ve třetí lize a teď to zkoušejí u nás. Trénujeme večer od osmi hodin, až se všichni vrátí z práce nebo ze školy. Zatím jsme amatérský klub, kluci berou prémii 150 euro za vyhraný zápas.
A co vaše rodná Smetanova Lhota? Stihnete si za ni ještě i dnes občas zahrát?
Když plánuji cestu domů, snažím se, abych přijel i na nějaký zápas. Letos toho bylo málo, asi jenom čtyři utkání. Dlouhou dobu to vypadalo na sestup, nakonec jsme skončili osmí. Kluci netrénují, scházejí se akorát o víkendech na zápasy. Je to vyloženě fotbal pro žízeň.
