Příběhy podzimuRedakce MF DNES a iDNES.cz připravila seriál o podzimní části fotbalové ligy, která o víkendu skončila. Co tým, to jeden příběh. Na konci týdne budou moci čtenáři hodnotit, jaký článek je nejvíc zaujal. ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK SOBOTA |
„Možná někdy na hřišti vypadám jinak, ale snažím se pomáhat každému, kdo je ve složité situaci,“ nezapochyboval impulzivní záložník, když ho oslovilo Konto Bariéry. Na podzim zpíval v jeho nové hymně.
Teplicepo podzimu 6. místo |
Čert na hřišti, anděl v soukromí, platilo o něm. Vždyť ve třech z posledních čtyř ligových ročníků sesbíral po 12 žlutých kartách! Jeho horkokrevný temperament letos nečekaně vychladl, zažlutil se jen dvakrát. „Už i jeden rozhodčí se ptal: Ljeva, co se s tebou děje, že karty nejsou? Čím jsem starší, tím jsem asi chytřejší.“
Bosňan je srdcař a dříč, laskavý chlápek a milující otec, který nikoho nenechá ve štychu. Sám to v životě neměl snadné. Dětství v krvavém válečném konfliktu při rozpadu Jugoslávie ho ovlivnilo. „Možná právě válka mě otočila na správnou stranu. Neměli jsme nic a kolem mě vybuchovaly granáty,“ vzpomíná na 90. léta.
Jeho táta a strýc do války šli, přežili. Jako všichni z Ljevakovičovy rodiny. „Naštěstí,“ odfrkne si 32letý fotbalista ještě teď. „Hodně rodin však ztratilo děti, příbuzné. Pomalu jsem na válku zapomněl, ale plno lidí zapomenout nemůže.“
Je s podivem, jak dobře se fotbalu v době běsnícího konfliktu vyučil. S kamarády kopal do mičudy na plácku, kluby v hrozné době nefungovaly. „Byli jsme parta kluků z baráku, stavěli jsme si branky z kamenů, z klacků, sítě jsme dělali z pytlů na brambory. Strašně hodně mě to donutilo vážit si toho, co mám.“
Aby Ljevakovič fňukal, že v Česku nefunguje tohle nebo tamto? Ani náhodou! Když odchovanec Tošku Tešanj jezdí do své domoviny, vidí skutečné problémy. „Někteří lidé, co bojovali za Bosnu a Hercegovinu, zůstali i po válce ve složité situaci. Vláda se k nim špatně zachovala. Po konfliktu je už dlouho a nic moc se nezměnilo. Lidi si zvykli na těžký život, ale mladí se snaží dostat na Západ.“ I proto Ljevakovič tuší, že s manželkou Senijou, nyní pětiletým Makem a Dinem, kterému je rok a půl, zůstane v Teplicích.
Admir Ljevakovič (vpravo) z Teplic slaví netradičně s klaunským nosem svůj gól proti Příbrami.
„Když jedu na dovolenou do Bosny, poslední dny si už říkám: Kdy to skončí? Chci už domů! V Česku se cítím fakt jako doma a v Bosně jsem jako v cizině,“ vykresluje. Práve teď bude žádat o trvalý pobyt.
Ani v tom, že je muslim, žádnou překážku nevidí. „Rodiče mě učili, jaká je naše víra. Nejsem extrémní muslim. A pro mě je jedno, jestli někdo vyznává islám nebo jinou víru, jestli je někdo černý nebo bílý. V Teplicích jsem s tím nikdy neměl problém.“ Ale příliv uprchlíků do Evropy, jakkoli je dobračisko, ho v klidu nenechává. „V televizi vidím, že někteří se představují jako muslimové, ale dělají věci neslučitelné s islámem. Jsem proti tomu, oni se obracejí proti vlastní víře.“
Když v minulé sezoně vytáhl klaunský frňák, i v Bosně si toho kamarádi všimli. Zvlášť když se gólová oslava spojila s charitativním Kontem Bariéry, které má červený nos jako svůj symbol. „Když jsem jim to vysvětlil, všichni na mě byli hrdí.“
Přitom to začalo nevinně. Synka Maka, který první fotbalové lekce šprtá v Junioru Teplice, v hračkárně uhranuly červené nosy. A když si státou doma kopal, přišel s tím, ať si ho nasadí po vstřeleném gólu. „Pořád nos nosím ve stulpnách.“
V hymně Konta Bariéry Pomáhej pomocí nosu vystupuje po boku celebrit Ivany Chýlkové, Dagmar Peckové, Jitky Molavcové, Jiřího Lábuse či Michala Malátného. „Potěšilo mě, že jsem v takové společnosti. Samí vaši známí lidi. Všichni byli v pohodě. A já se snažil to zpěvem nezkazit,“ směje se Ljevakovič. Klaunem je i v životě. „Než přišly děti, takový jsem nebyl. Teď už ano. Doma musíte něco vymýšlet, aby se smály a byly spokojené.“
Spokojené jsou i Teplice, letos se vyšvihl na kapitána. „Je to pro mě čest.“ Na přestup do lepší ligy už nemyslí. „Bojím se, jak dohraju tuhle smlouvu, mám ji ještě na tři roky. Hlavně ať zdraví vydrží.“
Mrzí ho, že si na něj nevzpomněli v bosenské reprezentaci. „Ve fotbale musíte dělat něco kolem, aby vás někdo vzal. Když jsem viděl ty intriky...“ Bariéru do národního týmu nepřekonal, i díky němu ale bariéry překonávají nemocní. A to není vůbec málo na jeden klaunský nos.
