V brance, kde zářil od žákovských let, tehdy nebylo v Hradci místo. Až letos v létě se Ottmarova cesta do prvoligového týmu na brankářském postu úspěšně uzavřela. Ve dvaatřiceti letech se stal jedním z nejstarších debutantů v české nejvyšší soutěži, který ale vedle svého věku zaujal i tím, co předvádí.
Hradec Královépo podzimu 12. místo |
„Pro mě je to splnění snu a nepřeji si nic jiného, než aby to pokračovalo,“ říká gólman, který na podzim odchytal všech patnáct zápasů Hradce a do jeho branky nikoho jiného nepustil. Zazářil hlavně v zápasech s Jihlavou a s Teplicemi, v nichž stejně jako v dalších dvou udržel čisté konto. Na nováčka slušný počin.
Přitom Ottmarovi několikrát hrozilo, že se prvoligové branky nikdy nedočká. Už krátce po zmíněné příhodě s trenérem Uličným putoval na své první hostování – do krajského přeboru. V Týništi nad Orlicí, kam později i přestoupil, sice zažil postup a poté sezony v divizi, ale také krátké údobí, kdy chtěl odejít a hrál pár zápasů v útoku: „Týniště tehdy mělo dobrého brankáře a já jsem mu nechtěl zabírat místo.“
Sokolov byl daleko
Před osmi lety šance dostat se výš konečně přišla. Půl roku byl v druholigovém Sokolově, kde se ale do branky nedostal. „Přišel jsem těsně před sezonou, takže jsem tam půl roku proseděl,“ připomíná. Přestože nechytal, zanechal dobrý dojem, Sokolov mu nabídl víceletou smlouvu, druhá liga byla blízko.
Ottmar však odmítl. „Narodil se nám v tu dobu syn, nechtěl jsem být od rodiny tak daleko,“ vysvětluje.
Místo druhé ligy tak přišel návrat do divize a před šesti lety nečekaný návrat do Hradce Králové. Pokud ale od něj čekal posun k lize, musel být zklamaný. Několik sezon se v jeho případě totiž opakoval hodně podobný scénář. S týmem absolvoval přípravu, ale nakonec to byl on, kdo buď plnil roli brankářské trojky v klubu a jezdil na farmu, nebo rovnou odešel na hostování.
Šanci rozstřílela Sparta
Začal už přemýšlet o tom, že fotbal nebude tím hlavním. Dokonce si udělal příslušný kurz a začal se věnovat finančnímu poradenství pro sportovce. „Hrát jsem chtěl, ale nebylo to lehké. Měl jsem ale ve své situaci štěstí na mecenáše, kteří mi vždycky nějak pomohli, a také na to, že mě výrazně podporovala manželka. Nenutila mě, abych se rozhodl s fotbalem skončit a začal dělat něco jiného, jsem jí za to vděčný, že jsem to nikdy nevzdal,“ říká.
Stále mu ale chybělo potřebné štěstí. Jako před dvěma lety, kdy brankáře sháněla žižkovská Viktoria. Ottmar odjel uprostřed přípravy do Prahy na zkoušku, ale dopadl bídně. Hned se totiž postavil do branky proti Spartě, nejdřív dostal tři góly za sedm minut od Lafaty, pak ještě do poločasu další tři od sparťanů a v poločase bylo po naději.
Příběhy podzimuRedakce MF DNES a iDNES.cz připravila seriál o podzimní části fotbalové ligy, která o víkendu skončila. Co tým, to jeden příběh. Na konci týdne budou moci čtenáři hodnotit, jaký článek je nejvíc zaujal. ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK |
„Nevyšlo to, ale byla to další dobrá zkušenost,“ snažil se i z tohoto nezdaru vzít něco pozitivního.
Až přišlo loňské léto a první opravdová šance. Hradec tehdy padal z první ligy, v týmu skončili brankáři Koubek, který odcházel do Sparty, i Slovák Kuciak, který mu v sezoně dělal dvojku. Trenér Pilný tehdy možná překvapivě na vedení klubu nijak netlačil, aby místo nich shánělo náhradu. Místo toho ukázal na Ottmara, kterého znal z nedávného společného působení v třetiligovém Převýšově. Ottmar tam jezdil ve své tradiční pozici jako hradecká trojka vypomáhat farmě. „Už na konci prvoligové sezony mi naznačoval, že mi dá šanci. Za tohle mu jsem strašně vděčný,“ říká Ottmar.
V minulé sezoně vzešlo z této důvěry sedmnáct Ottmarových nul ve druhé lize a postup, letos úspěšná premiéra v první.
„Po takové cestě si toho hodně vážím, asi víc, než když bych šel od osmnácti s profismlouvou,“ přiznává a nijak nelituje, že se dlouhá léta musel prokousávat soutěžemi, ze kterých se jen málokomu podaří dostat zpátky na vrchol. „Moje štěstí bylo i v tom, že prakticky všude, kam jsem přišel, jsem chytal, posunovalo mě to nahoru, získával jsem zkušenosti.“
A ke svému dobru Radim Ottmar využívá možná nechtěnou zkušenost, kterou získal u trenéra Uličného. Vedle skvělého postřehu, mrštnosti a předvídavosti je jeho velkou předností hra nohou.
