Když Tomáš Rosický, záložník s darem fotbalové geniality, na začátku září vbíhal po šestnácti letech znovu do ligového utkání v rudém dresu, fandové slavili jeho návrat víc než góly.
Spartapo podzimu 3. místo |
O to trpčí je současnost.
K osmnácti minutám, které Rosický odehrál jako náhradník v zápase s Mladou Boleslaví, už během podzimu nepřiskočila ani vteřina.
Nadšení bylo kratičké. Brzy ho vystřídaly spekulace a pochybnosti.
O tom, co s Rosickým vlastně je. Která část těla ho zradila tentokrát. Kdy se vrátí. A vrátí se vůbec?
Hojím se. Opravdu?
Ani po čtvrt roce nejsou fanoušci o moc moudřejší. Kolem nejzvučnější letní posily se našlapuje potichu, zprávy o Rosického stavu problesknou jen občas.
Má problém s achilovkou.
Příběhy podzimuRedakce MF DNES a iDNES.cz připravila seriál o podzimní části fotbalové ligy, která o víkendu skončila. Co tým, to jeden příběh. Na konci týdne budou moci čtenáři hodnotit, jaký článek je nejvíc zaujal. ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK SOBOTA |
Dochází na Spartu a rehabilituje.
Je v kontaktu i s lékaři z Arsenalu, kde hrál deset let.
Až před dvěma týdny promluvil sám, coby host studia televizní stanice O2 během vysílání Ligy mistrů.
„Obnovil jsem si jedno ze starších zranění, bohužel už to teď na podzim nepůjde,“ přiznal smutně. Ale hned zase dal fanouškům naději: „Hodně se to zlepšilo. V mém věku je dobré znamení, že se hojím.“
Jenže je třeba se ptát: Skutečně to v jeho případě platí?
Už tolikrát se přece zdálo, že Rosický má to nejhorší za sebou. Tolikrát už se vracel po zranění, s novým elánem a nadějí. Ale poslední roky mu přinášely jen opakované pády na dno a zklamání.
Za áčko Arsenalu v minulé sezoně odehrál nicotných devatenáct minut v pohárovém utkání, v jehož závěru si poranil stehno.
Dal se do kupy pro letní evropský šampionát, ale ten pro něj skončil po druhém utkání s Chorvatskem, které dohrával se sebezapřením.
I když v Arsenalu po sezoně skončil, mohl přes léto dál používat veškerý servis, který klub má, aby se připravil na novou sezonu. Dřel, aby byl znovu fit, a na konci srpna už pózoval na Letné se sparťanským dresem.
Spousta lidí mu přitom radila, ať s fotbalem sekne, že si v Česku jen zkazí jméno. Kdyby četl internetové diskuse, nesčetněkrát by se osobě dozvěděl, že je „skleněnka“ nebo „kluk z porcelánu“.
Těm, kteří poukazovali na jeho křehkou tělesnou schránku, dal podzim opět za pravdu. Tak proč se Rosický znovu zkouší vrátit, když výsledek je krajně nejistý?
„Protože má rád fotbal,“ vypálí hned jeho manažer Pavel Paska. „Má v sobě obrovskou vnitřní sílu a ví, že by Spartě ještě mohl něco dát. Proto tomu návratu všechno podřizuje.“
Zabalit to? Nikdy!
A za to je třeba Rosickému zatleskat. Devadesát procent hráčů by se v jeho situaci na fotbal vykašlalo. On ne. Každé zranění je pro něj rána, ale nechce se loučit jako VIP pacient, chce znovu hrát.
Předvést to, o čem, na rozdíl od jeho zdraví, nikdo nepochybuje: že i v šestatřiceti je na české poměry výjimečný.
Třeba i v tom, že mu stačí minimální čas, aby se dostal do formy. Jen si vzpomeňte na léto – před Eurem stihl jen tři zápasy za juniorku Arsenalu, pak rovnou skočil do přípravných utkání reprezentace a na hřišti byste nepoznali, že rok téměř nekopl do míče.
„Tomáš, to je profi,“ zdůrazňuje Paska. „Znám ho dvaadvacet let, takže vím, jak je silný. V životě jsem z něj necítil, že by to chtěl zabalit.“
Asi těžko se dá očekávat, že by Rosický ještě někdy oblékl reprezentační dres, i když tuhle kapitolu zatím oficiálně neukončil. Ale pro návrat na trávník, ideálně už v zimní přípravě, dělá všechno.
Kvůli fanouškům, kteří se na něj těšili. Kvůli Spartě, které zatím nemohl splnit to, co od něj čekala. Ale hlavně kvůli sobě – aby ještě chvíli mohl dělat to, co ho tolik baví.
Dá mu vlastní tělo ještě šanci?
