Stal se symbolem renesance francouzského fotbalu po letech strádání. V modrém dresu s magickým číslem 10 a páskou v barvách trikolóry na rukávu vedl Francii v domácím prostředí k první velké trofeji, na níž v druhé polovině devadesátých let navázali Deschamps, Zidane a spol. a naposledy současná generace v čele s Mbappém.
Dějiny EuraŠedesát let platilo, že se fotbalové mistrovství Evropy koná každé čtyři roky. Když pandemie koronaviru pravidelný cyklus narušila, je ideální čas připomenout kapitoly z historie šampionátu v seriálu, který připravují redaktoři iDNES.cz. 1960: Delaunayho sen, ukradená čepice a politická fraška |
Z rekordních devíti gólů jich dal pět pravačkou (mezi nimi byly dva z přímých kopů a jeden z penalty). Další dva zásahy zařídil levou nohou, dvakrát udeřil hlavou ze vzduchu.
Pálil bez přípravy z hranice pokutového území, z prvního dotyku ve skluzu nebo suverénně po zpracování na malém vápně.
Prosadil se proti každému soupeři: úvodní zápas s Dánskem jediným gólem rozhodl, ve skupině ještě naložil Belgii i Jugoslávii hattrick. Semifinále proti Portugalsku rozsekl v prodloužení a ve finále proti Španělsku...
Jak byly jeho předchozí údery dobře umístěné, některé pro brankáře snad i nechytatelné, jak zapadly přesně za tyč nebo se od ní odrazily, tak ten poslední, nejdůležitější, sotva. „Gól, co dostal Arconada, jsem nepochopil,“ neudržel se ani Vojtech Christov, československý sudí, jenž finále pískal.
Platini si srovnal míč pro přímý kop před hranicí šestnáctky. Zatímco proti Jugoslávii téměř z kroku pálil přes zeď prudce k tyči, tentokrát zamířil kolem zdi na gólmanovu stranu.
Arconada se pokládal na levý bok, při rutinním zákroku nastavil ruce, aby pokus ztlumil v náruči, jenže o zlomek vteřiny pozdě. Míč nezastavil, tělem ho jen lehce přibrzdil, a tak se dál kutálel do branky. Ještě se za ním vrhl, ale vyškrábl ho pozdě, až za čárou, to už jeho spoluhráči v dlaních skrývali tvář a ruce Francouzů vystřelily do vzduchu. Triumf v závěru stvrdili druhým gólem.
„Neměl by si nic vyčítat, ta střela byla nechytatelná,“ říkal Platini s nadsázkou. Jindy přiznával: „Také bych asi radši dal jiný gól a pro Arconadu velká škoda, byl to skvělý brankář s výbornou kariérou.“
GALERIE ÚSPĚCHŮ. Na titul mistrů Evropy z roku 1984 pod vedením kapitána Michela Platiniho navázali francouzští fotbalisté zlatem z mistrovství světa 1998 a následně i Evropy 2000. V obou případech byl kapitánem Didier Deschamps. Francie titul mistrů světa zopakovala i v roce 2018, to už byl Deschamps trenérem.
Tak jako Platinimu patří minulost, jeho stopu nese i nejbližší turnaj, který pandemie nového typu koronaviru odsunula z června až na příští rok.
Podporoval navýšení účastníků z šestnácti na čtyřiadvacet, ale především to on si usmyslel a prosadil, že se místo v jedné či dvou pořadatelských zemích oslaví šedesáté výročí mistrovství Evropy na dvanácti stadionech od Dublinu či Bilbaa až po Petrohrad a Baku.
Euro 1984Vítěz: Francie |
Jeho slovo mělo váhu, reformoval i kvalifikaci Ligy mistrů, do níž šampionům z menších zemí, jako je Česko, usnadnil cestu - vyčlenil jim vlastní část, aby se vyhnuli gigantům ze třetích či čtvrtých míst elitních soutěží, z čehož těžily i Slavia a Plzeň.
Zářivá kariéra, v níž se třpytí i tři Zlaté míče, francouzský titul se Saint-Étienne, italský s Juventusem a s ním i triumf v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí, pokračovala, i když plandavý dres vyměnil za nažehlené sako. Z pozice prezidenta UEFA vládl evropskému fotbalu a mířil i nejvýš, než ho smetla aféra kvůli platbám od FIFA.
Etická komise mu zakázala působit ve fotbale osm let. Polovina z nich, na níž se trest snížil po sérii odvolání, vypršela loni v říjnu.
Když se vrátil na scénu, nejdřív odrážel spekulace o dalším působení, prozatím odmítl, že by usiloval o funkce ve vedení FIFA, UEFA či francouzského fotbalu. A před pár týdny, za smutných okolností, zase vzpomínal na památný rok 1984. Zemřel trenér Michel Hidalgo, kouč tehdejších šampionů.
„Oživil francouzský fotbal v sedmdesátých letech. Lidé jako on vytvořili celou generaci excelentních fotbalistů. I poslední zlato z mistrovství světa 2018 je tak trochu jeho zásluha. Jeho vize a práce zůstává v DNA našich dnešních týmů,“ prohlásil Platini. „Právě s ním získal francouzský fotbal noblesu a technické pojetí. Když jsme tehdy vyhráli, on plakal. Byl i hodně citlivý.“
STRŮJCI ÚSPĚCHU. Kapitán Michel Platini a trenér Michel Hidalgo po vítězném finále mistrovství Evropy 1984, v němž Francie porazila Španělsko 2:0.
Tak jako teď Platini pro něj, i Hidalgo v minulosti měl pro Platiniho jen chválu: „On byl skutečný lídr, opravdový vítěz, který dokázal vést tým za úspěchem.“
Devět gólů z června 1984 je výmluvných, byť ten ve finále padl se štěstím. Ale Platini přímé kopy uměl, zahrával je pravidelně. Třeba hned první gól v prvním reprezentačním zápase v roce 1976 dal právě ze standardní situace.
Proti komu? „V bráně byl Viktor, ve zdi stáli tehdy Dobiaš, Ondruš a další,“ vzpomínal Platini. Francie tehdy vedla už 2:0, československý výběr v závěru srovnal. „Díky tomu se hodně naučil.“ Československý tým se odrazil za zlatem z Bělehradu a Platini za skvostnou mezinárodní kariérou.
