V Dukle je s přestávkou, kdy si vyzkoušel angažmá v Plzni, už téměř osm let. Potřebu na změnu prostředí však zatím necítí. „Vedení mi nabídlo výborné podmínky a já si nestěžuju,“ vysvětluje Hanousek, kterého v zimě lanařily jiné české kluby.
„Něco se ke mně doneslo, ale v tu chvíli hned vedení jasně řeklo, že mě nepustí za žádnou cenu. Navíc nemám důvod odcházet do průměrného týmu v české lize, to by pro mě nebyl žádný posun dopředu.“
Co byste tedy bral jako kariérní posun?
Rozhodně zahraničí. To je můj sen. Jsem takovej německej precizní člověk, snažím se všechno dělat do puntíku a ta německá liga mě z tohoto pohledu hodně láká. Mám i domluvu s panem Pauknerem (majitel klubu, pozn. red.), že by mi v odchodu nebránil a naopak by byl rád, kdyby mi pomohl v kariéře někam dál. Ale to je všechno daleko, uvidíme.
Teď se musíte soustředit především na jaro v Dukle. Jste jen tři body nad sestupovým pásmem.
Ano, máme blíž k sestupu než do středu tabulky, takže základ je záchrana a tak k tomu přistupujeme. Chceme ji co nejdřív. Čím víc by se tlak stupňoval, tím méně to bude o fotbale, ale o tom, jak kdo bude bojovat. To nechceme dopustit.
Nový útok, nová vizeJak se Dukla chystá na ligové jaro   |
V ofenzivě máte nyní kromě Holendy samé mladé hráče, ustojí boj o záchranu?
Je pravda, že se teď Dukla mění. Dva naši nejkreativnější hráči Néstor s Považancem odešli, takže celkově bude náš herní styl odlišný. V obraně máme stále velkou zkušenost, zatímco vepředu jsou teď takoví živelnější, mladší fotbalisti. Minimálně ze začátku to určitě nebude žádná velká ofenzivní podívaná, musíme poctivě bránit a pracovat, vykrývat prostory.
Ale v přípravě vám to v útoku šlapalo. Po třech gólech jste dali třeba proti Skopje nebo Těreku Groznyj, dvakrát jste se trefili proti Machačkale.
Ano, tam se nám dařilo. Pokud takhle vstoupíme i do jarní fáze, mohlo by to být dobré.
Frustrace z podzimu a negativní nálada je tedy definitivně pryč? Konkrétně vy jste byl po poslední prohře se Slováckem hodně nešťastný.
Jo, mně vždycky tak dva až tři dny trvá, než se smířím s porážkou. Fotbal už nějakej pátek hraju, ale co se tenkrát dělo tam, si pořád nedokážu vysvětlit. Jak jsme mohli prohrát? Soupeř vypadal úplně odevzdaně, že snad ani nechce vyhrát. A najednou bum bum a my dva tři prohráváme, nikdo nevěděl z čeho. Bohužel, takových zápasů na podzim bylo víc. Pokud chceme stoupat tabulkou, musíme se jich vyvarovat.
