Během dvoutýdenního turnaje si švédští fotbalisté získali sympatie českých fotbalových fanoušků. Vstřícným vystupováním, bojovností a také díky skvělým příznivcům.
Švédsko dosáhlo na svůj první titul v historii. Na šampionátu přitom hráli větší favorité - Německo, Anglie, Itálie... Turnaj však navzdory prognózám ovládla hrdá severská země.
„Hráli jsme tady jako opravdový tým. Víte, všichni se známe hrozně dlouho. Jsme dlouholetí kamarádi a alespoň pro mě jsou kluci jako taková druhá rodina. Díky tomu jsme byli silní psychicky, což byla naše největší přednost,“ přemítal Guidetti.
A trenér Hakan Ericson pokračoval: „Je to pohádka. Něco neuvěřitelného! Splnili jsme si sen. Teď po finále se cítíme skvěle a asi nějakou dobu nepůjdeme spát.“
Mnozí z nových juniorských mistrů už brzy můžou táhnout i dospělou reprezentaci. V Česku se blýskli brankář Patrik Carlgren, obránce Filip Helander, záložník Simon Tibbling, jeho kolega ze středové řady Abdullah Khalili, útočník Isaac Kiese Thelin či právě Guidetti.
Ale Švédsko především vystupovalo jako tým, který se během turnaje neustále zlepšoval.
Vždyť Ericsonovi svěřenci ještě minutu před koncem posledního zápasu v základní skupině proti Portugalsku byli vyřazeni, ale pak Tibbling vyrovnal na 1:1 a odstartoval cestu za zlatem. V semifinále švédská reprezentace vyřídila 4:1 Dánsko a ve finále zvládla i Portugalsko (0:0, na penalty 4:3).
„Portugalsko mělo na mistrovství skvělý tým - rychlé a skvěle technicky vybavené hráče. Ale my jsme proti nim hráli organizovaně a připravili jsme si několik situací, které jsme ve finále využili. Chystali jsme se i na penalty, takže připravení jsme byli výborně,“ pochvaloval si kouč Ericson.
Ani týmová soudržnost či taktická příprava by však možná nestačily, kdyby do Česka nepřijely tisíce skvělých švédských fanoušků. Ti ve finále vytvořili za jednou z branek žlutou hradbu a od první minuty zpívali a skandovali. Guidetti a spol. je chvílemi ještě burcovali, ať na hlasitosti ještě přidají.
Však taky v noci z úterý na středu probíhala v Praze velká švédská noc. V centru se toulaly skupinky ve žlutých dresech, které si užívaly mimořádný sportovní moment.
„Na našem úspěchu mají obrovský podíl. Byli naším dvanáctým, třináctým, čtrnáctým i patnáctým hráčem,“ usmál se Ericson v narážce na to, že fanouškům se občas říká dvanáctý hráč. „Naši příznivci byli součástí týmu a na zlatém úspěchu mají velkou zásluhu.“
Mimochodem, švédský trenér na tiskových konferencích před novináři z celé Evropy odpovídal plynnou angličtinou. Což respektovali i švédští novináři, kteří také pokládali otázky v angličtině. I to je důkaz vstřícnosti švédského týmu.
A co nečekaný úspěch bude znamenat pro švédský fotbal?
„Doufám, že hodně, hodně, opravdu hodně malých dětí začne hrát fotbal. Takový úspěch je k tomu může nakopnout. Tohle by nám moc pomohlo,“ dodal Ericson a spěchal za svými hráči, kteří si mezitím nechali barvit vlasy narůžovo.
