S kávou už skončil, přitom když bývalý český reprezentant hrál fotbal v Římě za Lazio, viděl, jak espresu Italové holdují ve velkém. „Ale mně vlastně nikdy nijak extra bez cukru nechutnalo. A cukr se snažím z jídelníčku vytěsnit,“ povídá, co se u něj v mezním roce po konci krásné kariéry změnilo.
Ukončil ji náhle po patnácti letech působení v zahraničí, přestože mohl dál hrát v belgické nejvyšší soutěži za Ostende, kde mu běžela smlouva. Rozhodl se tak kvůli vážně nemocnému členu rodiny. „Naštěstí je už všechno v pořádku,“ vypráví s úlevou v rozhovoru pro MF DNES osmatřicetiletý elegantní stoper Kožušan.
V rodné obci u Olomouce kope bývalý obránce Sigmy, Brugg, Paříže, Hamburku, Newcastlu či Lille první B třídu s bratrem Markem.
Jaký byl první rok po profesionální kariéře?
Pěkný. Nebudu zastírat: fotbal mi chybí, to je pravda. Ale užíváme si to. Jezdíme často na výlety, byli jsme hodněkrát na dovolené. Teď jsem po dvaceti letech stál na lyžích na Hrubé Vodě. Měl jsem z toho trošku respekt. Zjistil jsem, že se to nezapomíná, což je super. A teď mě to nadchlo, tak se těším s dětmi do Rakouska na jarní prázdniny. Nikdy jsem nebyl na velkých horách a na malých v Česku jsem byl před dvaceti lety s mámou na lyžařském kurzu. Takhle si to užívám. Plus nějaká práce, protože máme investice, které musíme spravovat. Pořád je co dělat.
Vracíte rodině víkendy, které vám vzaly fotbalové sezony?
Stoprocentně. Snažím se, aby manželka měla pohodu. Chodíme cvičit, pokud jsou děti ráno ve škole, ve školce. Zajdeme si na oběd, taková ta pohoda.
Slyšel jsem, že váš syn Luka dostal na Vánoce pod stromeček zájezd na domácí zápas Realu Madrid. Fandíte mu?
Právě že já fandím Barceloně, kluk Ronaldovi, který sice už přestoupil, ale věřím, že když uvidí velký stadion, tak to s ním sekne. Pojedu se rád podívat, protože jsem tam ještě nebyl. Na stadionu Barcelony jsme byli během dovolené s ženou. Mrkneme s rodinou na zápas, výlet na tři dny, krásný dárek.
Španělskou ligu, jako jedinou top soutěž v Evropě, jste neokusil. Mrzelo vás to?
Jo a ne. Nestěžuji si. Zpětně si mohu říct, že jen tu španělskou ligu jsem si nevyzkoušel, ale třeba bych nedosáhl pak něčeho jiného a neměl bych takovou kariéru.
Abstinenční příznaky po adrenalinu z profizápasů vás netíží?
Netíží. Jsem rád, že jsem se rozhodl skončit, všechno se vyřešilo, všechno je v pořádku. I proto byl konec kariéry pro mě jednodušší. Kdybych se na konec připravoval, třeba bych to prodlužoval, nebo by přišlo zranění a ve finále by třeba přišla polosmrt, jak říkal Tomáš Řepka. Fotbalisti, kteří mají fotbal rádi jako Tomáš, jsou do toho zažraní a fotbal jim pak chybí. Já naštěstí ve fotbale pokračuju, i když na úrovni 1. B třídy, ale pořád tam lehký adrenalin je. Velký adrenalin z velkých zápasů, plných krásných i škaredých stadionů, kvalitních soupeřů, prostě není. Manželka o mně říká, že se teď dívám na fotbal víc, než když jsem byl profesionál. Snažím se sledovat Sigmu, pokud mám čas, chodím na ni, protože mě zajímá. Sleduju Ligu mistrů, pořídil jsem si televizi, na které mohu sledovat všechny zápasy a přepínat. Trošku se tím tak uspokojuju, abych adrenalin něčím nahradil.
Dívá se žena s vámi?
Dívá, nedívá. Je dobré, že se mnou sedí u té televize, ale dívá se třeba na internet na věci, co potřebuje. Ale je tam se mnou, tak mi to přijde pěkné, že držíme basu.
Vidíte fotbal už očima fanouška, nebo si říkáte: Ten stoper měl být v jiném prostoru!
Dívám se okem jak fanouška, tak okem bývalého hráče. Když jdu na Sigmu, tak vidím, kde se stala chyba. Ale snažím se být pozitivní fanoušek, nikdy bych nechtěl sklouznout do negativity, protože takových fanoušků je v republice a Olomouci spoustu. Diváci si nemohou uvědomovat, jaké to je na hřišti, protože to nikdy nezažili.
Co vám mezní situace v životě ukázala?
Že člověk by měl reagovat srdcem. Jsem rád, že jsme se hned rozhodli vrátit do Olomouce. Ukázalo se, že rodina je to nejdůležitější. Jak my čtyři, tak rodina širší – babičky, dědečkové. Pomáhali nejen psychicky, ale i fyzicky – hlídání dětí a tak dále. To bychom v cizině neměli. Ukázala se síla a důležitost rodiny. Myslím si, že to mělo částečně vliv na to, jak to dopadlo. Změní vám to priority. Člověk je třeba naštvaný, ale když si uvědomí, kde jsme byli před rokem, tak co nám teď chybí? Je škaredé počasí, ale zase sněží, máme zdravé děti, jsme zdraví.
Když jdete břečkou, tak si říkáte, že to krásně čvachtá.
Přesně tak. Hezký den, protože jsme spolu, protože neřešíme věci, které jsme řešili před rokem, a je nám fajn. Maličkosti, jako že syn má poznámku, nepřejdete v klidu, ale nadhled už vždycky bude.
Věnujete se charitě i díky, nebo kvůli této zkušenosti?
Ke konci kariéry jsem vždycky říkal, že by mě zajímalo dělat charitu. Buď sám, nebo se přidat k nějaké nadaci. Teď mě na to přivedl můj nejlepší kamarád Patrik, který také přemýšlí, co bude dělat. Má malou firmu a chtěl by se někam posunout. Tak mi povídá: Pojďme dělat charitu. Už delší dobu přispíváme malými částkami na různé projekty, cítili jsme s lidmi, kteří něco potřebují, ať už to jsou děti, nebo lidé postižení, nemocní, nemají bydlení a tak dále. Rád se účastním činností zaměřených na pomoc lidem, ať už jako patron, nebo abych předal věcné dárky. To je to nejmenší, co mohu udělat.
Zastáváte názor, že když si člověk vydělá slušné jmění, má to vracet lidem v nouzi?
Musí to být v člověku, jak to cítí. Nechci říkat, že by měl něco vrátit, nikdo nikomu nic nedluží. Já jsem začátek života obětoval jen fotbalu a vyplatilo se. Zajistil jsem rodinu, což byla pro mě priorita. Peníze jsou, moje rodina se má dobře, tak proč nepomoct ostatním? Ale pomáhá i spousta lidí, kteří mají normální příjmy. Věřím, že bude víc a víc lidí, kteří budou pomáhat – padesátikorunou, stokorunou, a peníze potřebným se vždycky najdou.
Bývalý fotbalový reprezentant David Rozehnal (třetí zleva) po konci profesionální kariéry nastoupil do zápasu za rodné Kožušany proti Chomoutovu v I. B třídě
Založíte si nadaci?
Láká mě to. Ještě do toho nevidím, chci se do toho pomalu dostávat. Třeba zjistím, že je to obtížné, tak radši budu pomáhat jinak – peníze získávat. Nějaké jméno a kontakty mám. Lidé jsou někdy nedůvěřiví, i já ze začátku, ale pokud je osloví někdo, kdo něco dokázal, tak mu doufám budou věřit a své peníze svěří, aby je dál distribuoval těm, kteří je potřebují. Chtěl bych se setkat s lidmi, kteří mají s charitou zkušenosti. Když se do něčeho pustím, chci to dělat na sto procent, ne na půl plynu, to by pak pro mě nebyla náplň práce, ale jen to, že jsem chtěl dělat charitu, tak ji dělám.
Víte o nějakém bývalém spoluhráči, který rozjel svou nadaci?
Nevím. Vybavuji si, že ve velkém to dělal Rio Mavuba. Pořádal Večer pro Makalu, což byl velký koncert v Lille pro pár tisíc lidí, a výtěžek šel na organizaci pro děti, odkud on pochází. Dělal to každoročně. Měl to udělané moc pěkně. Pozváni byli artisté, komici, zpěváci. Jako kdybyste tady udělal koncert s Karlem Gottem a moderoval by to Ondra Sokol. Fotbalisté, kteří měli velké příjmy, věřím, že přispívali.
Kariéru jste si přál ukončit v Sigmě, na což kvůli rodinným problémům nedošlo. Teď, když je všechno v pořádku a Olomouc zoufale hledá zkušeného pravonohého stopera, neříkáte si, že by ta dřina ještě stála za to?
Teď jsem tam zrovna byl a brankář Buchta si ze mě dělal srandu: ptal se mě, jestli jsem ten vytipovaný stoper. Nohy mě svrbí. Než jsme měli rodinné problémy, přemýšlel jsem, že bych ukončil kariéru v Sigmě, ale stalo se, co se stalo, a vyřešilo se to samo. Upřímně nevím, jestli bych to po roce a dvou měsících, kdy jsem hrál naposledy pořádný zápas v belgické lize, zvládl. Udržuji se, chodím cvičit, běhat, ale není to profesionální úroveň. Ale kdybych se kousl, tak bych to třeba dal. Asi by to nebyl takový problém, ale už se nechci vracet.
Vždy jsem chtěl být nejlepšíRozehnalův recept na skvostnou kariéru |
Jedna zimní příprava by vám dala odpověď.
Buď by mě to nadchlo, nebo zničilo a řekl si: To už ne.
Trenér Sigmy Václav Jílek hledá pravonohého stopera, neboť tvrdí, že dva levonozí jsou problém. Souhlasíte?
Dva levonozí jsou problém. Když jste pravák a hrajete vlevo, je to menší problém, protože leváci jsou většinou typičtí leváci a pravou mají na opírání. I Vašek Jemelka hraje hodně levou nohou, i když může přihrát pravou. Kdybyste měl dva praváky, není to taková potíž. Já jsem kopal oběma. Ale Vašek má před sebou velkou budoucnost!
Jen potřebuje mentora...
Toho klidně budu dělat, můžu s nimi chodit trénovat. Česká liga je specifická. Zkušenosti mám, nezapomíná se to, tak jako to lyžování, ale pořád je to první liga. Velká očekávání, a já mám upřímně strach, že bych si zkazil jméno, které jsem si vybudoval. Nevím, jestli by mi risk za to po takové pauze stál.
Návrat do české ligy nezvládlo už hodně borců.
To je i přístupem. Třeba pokud cizinec jde hrát českou ligu a podcení ji, vezme ji na 80 procent, tak se dostává pod českého hráče.
Co říkáte na podzim Sigmy? Po nadšení z bitvy se Sevillou zase boj o záchranu.
Je to škoda. Na zápase se Sevillou jsem byl se synem, byl jsem rád, že to zažil. Tleskalo se vestoje. Škoda že nedali gól, protože v odvetě by jim zavařili. Sigma má tři zápasy herně dobré, ale výsledkově se nedaří, pak jeden dva zápasy, kdy to kolísá. Teď bohužel museli sáhnout k jednodušší hře, aby přišly výsledky, což je těžké pro hráče i trenéra...
...který vyznává kombinační hru a najednou musí Houskovi a spol. vysvětlovat, že nemůže v rozehrávce dělat to, co do něj roky dostával.
Hrajete něco, co nezastáváte, ale dělá to body. Doufám, že kluci naberou co nejvíc bodů a s těmi přijde i herní kvalita, nebude to nakopávaná. Ale není se co divit, hrají o záchranu. Já bych to rval teď přes body. Mají kvalitního trenéra, který tady doufám zůstane, nikoho nenapadne ho vyhazovat, mají kvalitní mladý tým, který se minulý rok dostal do předkola Evropské ligy a hrál kvalitní fotbal. Není možné, aby to odchod jednoho hráče, stopera Radakoviče, tak změnil.
Sigma slaví letos sto let od vzniku klubu. Co jí popřejete?
Bylo by fajn, kdyby našla stabilitu. Dobrého majitele, nebo skupinu investorů, aby to ale bylo jednoduché, průhledné, transparentní, aby se Sigmě vrátil lesk, který měla za doby, kdy jsem tam ještě byl a hráli jsme třetí čtvrté místo. Sigma má na to hrávat pravidelně o poháry, ale je potřeba mít jednotné, silné vedení a dobrý vztah s fanoušky. To je důležité, protože pak začnou chodit, budou mít důvěru ke klubu, to bych přál asi nejvíc. Že se kluci v lize zachrání, tomu věřím.
V Sigmě pomáháte s tréninky dorostenců, ale není škoda vašich znalostí nevyužít ve vedení jako Grygera ve Zlíně, Rosický ve Spartě? Dostal jste nabídku?
Před rokem jsem seděl s panem Gajdou (čelný funkcionář Sigmy), jenže to bylo v situaci, kdy jsem řešil úplně jiné věci, a já mu na rovinu řekl, že teď nic nehledám. Ani nevím, jestli by mě to naplňovalo. Rád bych zkušenosti předal, ale nyní jsem rád, že chodím pomáhat s obránci dorostu. Zatím bych to asi tak nechal, ale nebráním se budoucí spolupráci, pokud bude mít Sigma zájem. Nechci se nikam vnucovat. Určitě bych ale chtěl mít kompetence a ovlivňovat chod klubu, ne abych tam byl jako tvář.
Jak znáte povahu Tomáše Rosického, zvedne coby sportovní ředitel Spartu?
Vždycky je to risk, když do něčeho takového jdete, ale on je persona, má slovo. Jsem zvědavý. Věřím, že Tomáš Rosický bude mít velké kompetence.
Nebyl by pro vás problém zvednout telefon a domluvit si stáž ve svých bývalých klubech po Evropě, že?
Kdybych chtěl, tak věřím, že by mi otevřeli dveře. Já asi tuším, jak se to tam dělá. Je to na maximální úrovni a jde jen o to, se do toho dostat.
Překvapilo vás, jak trenér Šilhavý zvedl českou reprezentaci?
Trenér Šilhavý řekl, že je to jeho sen, viděl jsem, jak je natěšený. Jako když někdo přestupuje do velkého týmu. Šel s kůží na trh. Párkrát prohrajete a jdete od válu. Jardu znám, je to kvalitní trenér, měl výsledky v české lize. Doufám, že nároďák pozvedne. Nejen on, ale hlavně hráči.
Šilhavý má respekt i díky charakteru, lidskosti.
Je výborný. Vždy jsem měl rád trenéry, kteří měli v sobě lidskost. Zažil jsem jich víc než těch nelidských. A on patří do špičky v lidskosti. Byl to spíš kamarád. Respektoval jsem ho už jako hráče. Pod panem Brücknerem začínal jako ucho a vypracoval se. Zasloužil si to. Kdybychom se krůček po krůčku vrátili tam, kde jsme byli, bylo by to fajn.
Zkušenosti předáváte také v rodných Kožušanech. Mládež jste spojili s Drahlovem a na nedostatek dětí si stěžovat nemůžete. Rodiče slyší na vaše jméno?
Neřekl bych, že je to mnou. Spíš lidmi, co tam fungují – bráchou Markem, Tomášem Řehákem, Robertem Vojtkem. Dělá předsedu, my mu říkáme prezidente. Je schopný. I můj bratranec Ondra trénuje malé šoldy, také trenéři z Drahlova jsou přátelští. Nabalilo se to a já jsem rád, protože dostaneme děti od počítačů a televize minimálně dvakrát týdně na hřiště. Máme hezký areál. Je to na stoprocentně amatérské bázi, všichni to děláme pro radost.
Charitativní turnaj Kopeme pro VerunkuFotbalový klub TJ Sokol Kožušany pořádá 1. února (8.30) v hale základní školy ve Velké Bystřici charitativní turnaj přípravek. Výtěžek ze startovného a sbírky bude věnován Verunce Charvátové ze Zlatých Hor, která se narodila v srpnu 2014 s nevyléčitelnou nemocí motýlích křídel. Tvoří se jí puchýřky a bolestivé rány na kůži i sliznicích. Příčinou této nemoci je mutace genu. Výtěžek bude taktéž věnován iniciativě Děti dětem. „Byl to nápad našeho předsedy Roberta Vojtka. Je to takový rodinný turnaj, domácký, pomáhat bude i moje máma, teta, táta, brácha i moje žena Peťka,“ říká patron turnaje David Rozehnal. Bývalý český reprezentant a nyní hráč Kožušan plánuje charitativní turnaj organizovat také v létě na hřišti v Kožušanech. „Ale halu máme malou, tak jsme se teď dohodli s Bystřicí,“ vysvětluje |
