„Barcelona si zaslouží mou nejlepší verzi a já vím, že bych toho v blízké budoucnosti už nebyl schopen,“ řekl.
Tak odchází velký sportovec.
Tak odchází muž s velkým srdcem.
I když má Iniesta pouhých 171 centimetrů, ve fotbalových kronikách si zaslouží výsadní místo.
Nejen kvůli tomu, jakým způsobem oznámil, že Barcelonu opouští: „Chci odcházet s pocitem, že jsem pro klub stále důležitý a dokážu s ním vyhrávat tituly.“
V čínské lize, kam by měl v létě zamířit, ještě bezesporu platný bude, v Barceloně méně.
Na pátek si svolal reportéry, aby jim plačky sdělil, že krásná doba vyprchává, a v neděli už si mohl do soukromé vitríny přidat devátý španělský titul.
Barcelona s výrazným předstihem orazítkovala další zlatou sezonu. Vyhrála 4:2 na hřišti La Coruni a Iniesta byl v hlavní roli, byť nastoupil jen na posledních pět minut. Symbolických pět minut. Z nepostradatelného režiséra se stal veleváženým pomocníkem. V průměru hrává jen 60 minut a v lize vstřelil jediný gól, přesto se mu všichni klaní.
„Lidé jsou zřejmě přesvědčeni, že to trenéři pomáhají hráčům, aby se zlepšovali, ale v několika případech to platí naopak. Andrés je jedním z nich. Pomohl mi, abych fotbalu porozuměl lépe,“ vyznal se Pep Guardiola, od kterého mladičký Iniesta v Barceloně okukoval, jak se má hrát pozice středního záložníka. Ten samý Guardiola, jen coby trenér, pak z Barcelony vykouzlil nádhernou a vítěznou mašinu.
Jestliže se Barcelona pyšní sloganem, že je víc než klub, pak Iniesta je víc než hráč. Povýšil fotbal na umění. Svým ladným pohybem, kouzelnými přihrávkami, originálním driblingem a nezištným pojetím. Svůj styl neměnil: „Zpracuj, přihraj, nabídni se. Zpracuj, přihraj, nabídni se.“
A kromě toho, že kouzlil s míčem, zůstával za všech okolností džentlmenem a skromným vyslancem městečka Fuentealbilla.
„Každý otec by chtěl mít takového syna,“ prohlásil klubový prezident Josep Bartomeu.
Jen pro dokreslení: než Iniesta v neděli vstoupil na hřiště La Coruni, fanoušci soupeře povstali a aplaudovali vestoje. A střídající záložník Rakitič přinesl kapitánskou pásku od Lionela Messiho, aby ji předal pravému šéfovi. Ano, to Iniesta dohrával jako kapitán.
Za týden slaví 34. narozeniny a jistě mohl v Barceloně zůstat navždy. Však taky loni, jako první hráč v dějinách klubu, podepsal doživotní smlouvu. Jenže Iniestovi se nechtělo být na obtíž. Nebaví ho sedět a přitom si uvědomuje, že nabitá a mladší konkurence ho mezi náhradníky posouvá oprávněně.
Když za Barcelonu nastoupil v roce 2002 poprvé, jeho současnému spoluhráči Dembélému bylo pět let. Od té doby Iniesta odehrál 670 soutěžních zápasů a získal 32 trofejí, včetně čtyř pohárů z Ligy mistrů.
Jen málokdo dokázal hru svého týmu ovlivňovat tak významně jako on. Snad osudový kamarád Xavi, který kariéru dohrává v Kataru. Snad Messi, který by však bez Iniestových nápadů zřejmě tolik nevynikal. A kdo dál? Snad Maradona, možná Cristiano Ronaldo, možná Cruyff, Platini, Beckenbauer nebo Pelé. Před pár dny se prestižní magazín France Football omluvil, že Iniestovi nikdy nedal Zlatý míč pro nejlepšího hráče světa: „Odpusť nám!“
Iniesta, který vlastní vinařskou společnost Bodega, by si Zlatý míč zasloužil jako nikdo jiný. Hlavně pak za gól, který vstřelil v prodloužení Nizozemcům a rozhodl jím finále mistrovství světa 2010.
„Mám rád hráče, za které na hřišti mluví činy. Iniesta je okouzlující,“ pravil trenér Zinedine Zidane z konkurenčního Realu.
Mimochodem, španělský fotbal je prošpikovaný rivalitou a nevraživostí, jen jedinému hráči se tleská na všech stadionech. Jmenuje se Andrés Iniesta Luján.
V pondělí si nasadil šaškovskou čepici s rolničkami, nasedl do otevřeného autobusu a s ostatními šampiony se vydal na dvouhodinovou spanilou jízdu centrem Barcelony. Na zadní straně autobusu stál nápis: „Nekonečný Iniesta.“
Zbývají mu poslední čtyři kroky. Ten první je obzvlášť pikantní, protože v neděli čeká Barcelonu klasické derby proti Realu Madrid. A pak? Villarreal, Levante, San Sebastian a adiós.
Vlastně ne, Iniesta ještě vyrazí na mistrovství světa, ovšem jeden jeho nekonečný příběh skončí. Bohužel.
