Po šokujícím výbuchu v národním poháru s Baníkem se kritika trenéra Andrey Stramaccioniho ještě stupňuje. To on se pod mizerii podepsal a měl by předstoupit před fotbalový tribunál, aby se pokusil obhájit. Sám tvrdí, že pracuje den co den jako profík na sto procent, jenže obžaloba je nemilosrdná.
1. bod obžaloby: výsledky
Čím jiným také začít, že? Sám Stramaccioni přiznal, že není, za co se schovávat, tak tedy zrekapitulujme půlroční angažmá. Rozpačitá letní příprava. Okamžitý konec v předkole Evropské ligy. Trapný start do ligy a obří patnáctibodový odstup první Plzně.
A teď ještě ostudný konec v poháru, doma, v silné sestavě. Sparta není klub, který by se mohl utěšovat dílčími úspěchy, jakým bylo třeba víkendové vítězství v Jablonci. Musí vyhrávat pravidelně, musí plnit cíle, které si dá. A když už se mu (po třetině ligy!) ztrácí v nedohlednu ten hlavní, nutně potřebuje dosáhnout aspoň na cenu útěchy, čili MOL Cup. Jenže ani to nevyjde, přitom zisk poháru by Spartě dal aspoň jednu jistotu – že si zahraje Evropskou ligu.
2. bod obžaloby: posily
Středeční večer přinesl jednu velkou premiéru: když v pohárovém osmifinále s Baníkem vyrovnal Marc Janko na 1:1, šlo o první gól sparťanské letní posily v soutěžním zápase. Pro připomenutí: přišlo 11 nových hráčů. Sezona začala na konci července. A ve středu kalendář ukazoval 25. října! Jistě, ne všechny posily si poručil Stramaccioni, beztak je úspěšnost „jeho“ hráčů směšná. Aspoň na základě gólů a přihrávek. Od Janka se čekal uragán, přitom on jen paběrkuje. Rychlík Biabiany? Utíkat umí, na to další jsou soupeři připravení. Mavuba s Mandjeckem? Defenzivním štítům chybí myšlenka i nezbytná poctivost při bránění. Čivič s Plavšičem nehrají, Kaya po zranění hned dostal červenou kartu za juniorku. A nejdražší eso Ben Chaim? Propadák! Jediný, kdo se zatím osvědčil, je gólman Dúbravka a částečně stoper Štetina. Stramaccioni se souhlasem vedení utratil hříšné peníze, ale tým neposkládal dobře – jinak by těžko listopad zahajoval v roli odpadlíka.
3. bod obžaloby: taktika
Hlavní úskalí sparťanského herního stylu je... herní styl. Vypozorovali jste nějaký? Něco, co by Spartu charakterizovalo kromě špatných výsledků a nesouladu? Uteklo dost času, aby Stramaccioni vtiskl týmu tvář, ale zatím viditelně tápe. Zvlášť když neustále točí sestavu, a to i po vítězných zápasech. „Záloha nehrála dobře,“ stěžoval si po zápase s Ostravou. Dobrá, proč ji tedy měnil, když předtím proti Jablonci fungovala? Dá se pochopit, že odpočíval křehký lídr Rosický, ale proč protočil i oba defenzivní záložníky? A proč nechal kopat penaltu nerozehraného a viditelně pokopaného Néstora? Podivných tahů je povážlivě moc.
4. bod obžaloby: přístup
Sparta působí jako pacient, který bojuje o přežití a jeho tep se jen sem tam na okamžik přiblíží k normálu. Pak zase hned začne slábnout – proč? Dávalo by smysl, kdyby Spartu dobré výsledky nakoply, jenže se zdá, že každý takový ji spíš vykolejí. Musí být Stramaccioniho úkolem, aby tým vyladil nejen herně, ale i psychicky. I tady ovšem selhává. Od srpna je zřejmé, že někteří hráči – zvlášť ti noví – nenechávají na hřišti všechno. Ve fotbalovém žargonu se dá říct, že netahají. Jiné svazuje nervozita a menší herní praxe. Další se špatně obují a kloužou. Taková mozaika nikdy nemůže vypadat hezky, spíš se brzy rozsype.
5. bod obžaloby: sebereflexe
Nová Sparta se za pět měsíců nedokázala posunout vůbec nikam. Leda k záchvěvům, které obratem vyprchávají. Po každém pokaženém utkání Stramaccioni opakuje, že je třeba zvednout hlavu a soustředit se na příští zápas, což mužstvo jaksi nepotvrzuje. Sám trenér už musel logicky přemýšlet o tom, jestli na svou roli stačí. Často mluví o tom, že Sparta je velký klub a lidé by k ní měli mít respekt. A neměl by náhodou respekt projevit i on sám a uznat, že nejslavnější fotbalová značka se pod ním trápí? Zřejmě dál věří, že dokáže tým vytáhnout z bahna. „Od vedení nadále cítím důvěru,“ tvrdí. Jak dlouho ještě může důvěra trvat? Trocha sebereflexe by ani Spartě neuškodila. Šlápla vedle a zatím zklamala ve všem, co si před sezonou vytyčila.
Jak dlouho vydrží čekat na zázrak?