Arbitráž se severomoravským klubem sice prohrál, nakonec si však vybojoval svůj odchod do Zlína.
Od minulého čtvrtka máte konečně jasno o svém novém angažmá. Oddechl jste si?
Samozřejmě. Já už jsem spíš počítal s tím, že strávím minimálně půl roku v ostravském béčku. Jsem rád, že to dopadlo jinak.
V létě o vás nejvíc stále druholigová Jihlava, se kterou jste se dohodl i na podmínkách smlouvy. Mrzí vás, že váš přestup Baník nepovolil?
Svým způsobem určitě ano. Vždyť jsem se tam celé léto připravoval. Viděl jsem jenom tři alternativy: odchod do zahraničí, zůstat v Jihlavě, nebo se vrátit do Ostravy.
Nakonec vás ale Baník prodal do Zlína. Byl v poslední fázi ve hře i nějaký jiný klub?
Něco tam bylo, ale já jsem v tom neviděl nic konkrétního. Pak mi v pondělí, nebo v úterý večer znovu volal trenér Uličný. Bavili jsme se o tom, v jaké jsem situaci a co a jak dál. Já jsem byl rád, že se mi ozvalo nějaké konkrétní mužstvo, a nic dalšího jsem neřešil.
|
Marek Zúbek narozen: 5. srpna 1975 |
Díky nabídce Tescomy jste zůstal v nejvyšší soutěži. To je po tom všem asi velké vítězství?
Je to určitě plus. Protože, jak už jsem říkal, jsem počítal s tím, že budu trénovat s béčkem Ostravy. Ani jsem příliš nevěřil tomu, že by mě tam nechali hrát. Takže jsem rád, že to není béčko Ostravy. A to, že je to první liga, je něco navíc.
Jak náročné bylo dlouhé čekání na to, jak celý spor s Baníkem dopadne?
Bylo to hodně složité. Často jsem o své situaci přemýšlel, hlavou se mi honily různé alternativy řešení. A vždycky to pak na mě padlo. Odpočinul jsem si jen na tréninku, kdy jsem se staral pouze o fotbalové záležitosti. Měl jsem dokonce i jedno období, kdy jsem špatně spával. Ale z toho jsem se dostal.
Přestupní termín v českém fotbale je do konce září. Do kdy jste chtěl mít celou záležitost definitivně rozhodnutou?
Nejdřív jsem chtěl mít jasno už před mistrovstvím světa v Německu. Ale ono se to trošinku zkomplikovalo kvůli arbitráži, která zasedá jen jednou za měsíc. Prostě ty podmínky pro mě nebyly moc příznivé.
Když se ohlédnete zpětně, šlo celý spor s Ostravou řešit jinak než právě arbitráží?
Ne. Protože já už jsem nevěděl, jak se mám jinak bránit. Ostrava na mě uplatnila opci a zároveň mi poslala dopis, že se mám dostavit k tréninku B mužstva. K tomu všemu jsem navíc už neměl takový plat, jaký jsem měl nasmlouván na začátku.
Jak je to možné?
Měl jsem smlouvu bez všech různých bonusů, zkrácenou pouze na základní plat. A ten byl minimální. Za těchto podmínek už se mi ani nevyplatilo zůstávat dál v Ostravě. Takže jsem se bránil. Už jen proto, že mi nic jiného nezbývalo.
A jak jste rozhodnutí arbitráže přijal?
Co na to říct? Prostě mi řekli, že ten paragraf, který uplatňuji, je nesmyslný. I když si myslím, že před civilním soudem bych s ním obstál. Ale arbitráž je jediným soudem, ke kterém se u nás s takovou záležitostí smí jít. Navíc jejich první rozhodnutí bylo trochu alibistické...
Myslíte to, že celou věc o měsíc odročili?
Oni sice hned nevynesli verdikt, ale vlastně už v tu chvíli rozhodli. Řekli mi, že se to odročuje o další měsíc, a přitom mi dali najevo, že když se s Ostravou nedohodneme, stejně rozhodnou v její prospěch. Z toho jsem byl rozladěn. Už od té první arbitráže jsem věděl, že jsem prostě prohrál.
Během léta jste pak odehrál pouze jediné utkání, přípravný zápas za jihlavský B tým. Jak složité bude naskočit za těchto podmínek do ligy?
Jak to bude složité, uvidíme až po prvním zápase. Teďka se cítím dobře. V sobotu jsem nastoupil za B mužstvo Zlína proti Slovácku a odehrál jsem celých devadesát minut. V závěru jsem sice cítil, že mi chybí kondice, ale naštěstí to bylo až v posledních pěti minutách. Počítal jsem spíš s tím, že hodně náročných bude celých posledních dvacet minut.
S jakým cílem do Zlína přicházíte?
Chci pomoci vytáhnout Zlín trochu víc do středu tabulky, na místa, kde je zvyklý hrát. A také zlepšit defenzivní práci týmu. O tom jsem se ostatně bavil už i s trenérem, takže o svých úkolech mám jasno.
Na Valašsku jste podepsal smlouvu na dva roky. Takže sen o angažmá v zahraničí už pomalu vzdáváte?
Víte co, já už těm věcem nechávám volný průběh. Prostě bych to nechtěl za každou cenu řešit. Uvidím, co za ty dva roky bude.
V cizině jste jednou působil, v belgickém Lommelu. Jenže váš tým se tehdy dostal do finančních potíží, a vy jste se po třech měsících vrátil do Čech. Jak na to vzpomínáte?
Teď už v dobrém. Ale v tu chvíli to nebyl nejlepší okamžik. Na druhou stranu jsem si ověřil spoustu věcí. Zjistil jsem, že jsem možná schopný hrát i lepší soutěž, než je belgická liga. To pro mě bylo super zjištění. A že další zahraniční angažmá nevyšlo? To je další věc.
Během vašeho angažmá v Jihlavě jste na sebe prozradil, že byste chtěl vystudovat vysokou školu. Jak vypadá tohle předsevzetí?
Dobře, 22. září mi začíná školní rok na ekonomické fakultě v Brně. Doufám, že to budu nějakým způsobem zvládat. Protože mě mrzí, že jsem kvůli fotbalu dosud vysokou školu nestudoval. Proto jsem letos v květnu udělal přijímací zkoušky. Ateď se těším až po dlouhé době půjdu znovu do školy.
Původně jste ale místo ekonomiky přemýšlel o katedře tělesné výchovy a sportu. Proč ta změna?
Abych pravdu přiznal, jsem trošku líný. (úsměv) Takže už se mi nechtělo plnit nějaké limity, abych dostal zápočet.
A nebude vás mrzet, že se tím pádem nesetkáte s bývalým trenérem Karlem Večeřou, který by byl zřejmě vašim přednášejícím?
Ani ne. Protože on by na mě byl určitě třikrát přísnější, než na všechny ostatní. A ty limity by pak pro mě byly posunuty někam jinam. Protože on mě zná, takže ví, co dokážu.
