Plzeň v ligovém duelu se Slavií hrála celý druhý poločas bez vyloučeného Petržely, v oslabení inkasovala, ale v nastaveném čase vyrovnala na konečných 1:1.
Naprosto zaslouženě, protože toho soupeři ani v deseti příliš nedovolila. Spíš naopak, na pozoru se museli mít hlavně slávisté.
"Tušil jsem, že by to tam Váca mohl poslat, protože na tréninku to takhle trefuje pořád," smál se Horváth před novináři šibalsky na vedle sedícího šťastného střelce Lukáše Vaculíka.
Že se nedávný rozehrávač Sparty fotbalem opravdu bavil i v nejvypjatějších okamžicích zápasu, to mimo jiné potvrdil závěr normální hrací doby. V 90. minutě ještě za stavu 1:0 pro Slavii viděl žlutou kartu za nesportovní chování.
"Postrčil jsem si v šestnáctce míč ke střele a říkal jsem si, že mi do toho protihráč vletí a já zařídím penaltu. Jenže on mi tam neskočil a já ten pád prostě nafilmoval," přiznal zkušený fotbalový dirigent, o jehož ukončení sparťanské kapitoly se před několika týdny neuváženě postaral sám šéf letenského klubu Křetínský.
"Takže k tomu nemůžu říct nic jiného, než že to byla naprosto zasloužená žlutá," dodal kapitán plzeňského mužstva.
Poté ještě k sudímu Příhodovi poznamenal: "Musím říct, že špatně nepískal, zápas zvládnul v pohodě."
Vedle Sparty má za sebou Horváth také úspěšné účinkování ve slávistickém dresu. Myslel na to právě před sobotním zápasem?
"Ani moc ne. Ale po tom vyrovnávacím gólu jsem si uvědomil, že by mohl pomoci hlavně Spartě," naznačil zkušený fotbalista, k jakému pražskému klubu má pořád mnohem blíž.
Cenný bod plzeňskému mužstvu vyneslo splnění taktických pokynů trenéra Jaroslava Šilhavého.
"Musím uznat, že hráčský kádr mají slávisti kvalitnější, ale nám se dařilo plnit to, co jsem si řekli před zápasem a hlavně o přestávce, když nás čekal poločas v oslabení," pokračoval Horváth.
Právě ve druhých pětačtyřiceti minutách se oslabené plzeňské mužstvo imponujícím způsobem postaralo, že si Slavia nevytvořila soustředěný tlak.
"Dobře jsme věděli, že když zalezeme do defenzivy, bude to náš konec. Museli jsme proto hrát aktivně a nedovolit slávistům vrhnout všechny síly dopředu. To nám vycházelo a v některých fázích druhé půle jsme dokázali být i nebezpeční. Pak už mě ani nepřekvapilo, že jsme nekonec ten bod uhráli. I když až v nastavení."
Když čtvrtý sudí signalizoval nastavení o tři minuty, Horváth si prý řekl: teď buď, a nebo. Když pak první Vaculíkovu střelu slávisté zblokovali střelu, vzápětí přišel druhý pokus.
"Když Váca nasadil k tý druhý střele, klidil jsem se mu z cesty, aby to náhodou nenapálil do mě," popisoval Horváth pobaveně.
A co si myslel o brankáři Tomáši Poštulkovi, který plzeňským spoluhráčům vyrazil blahopřát přes celé hřiště, aby ho pak na chvíli skolily křeče?
"V takové euforii jsem ho ještě fakt neviděl," glosoval Horváth nadšený předlouhý sprint brankáře, který do Plzně stejně jako Horváth přišel nyní v létě ze Sparty.
"Nejspíš se v něm taky probudilo sparťanský srdce," připomněl současný plzeňský středopolař, že výsledek ze západočeské metropole nahrál Spartě.
