Je paradox, že právě jeho uhranuly žlutá a modrá, teplické barvy. Vždyť jako kluk pobíhal na Žižkově kousek nad hřištěm. Jenže zkraje šedesátých let při středoškolských studiích v Ústí propadl kouzlu teplického fotbalu.
Tehdy vlakem jezdil ještě na starou Drožďárnu, ale oblíbil si i současná Stínadla. Považuje je za fotbalový chrám.
Sčítání fanouškůAktuální pořadí fotbalových klubů i přístup do hlasování najdete na www.idnes.cz/fanousci |
"Nejkrásnější stadion ve střední Evropě. Panorama Krušných hor, které lze pozorovat z tribuny, se nikde nevidí!" Ani když nastoupil angažmá v pražském Rokoku v roce 1965, fotbalovou víru nezměnil. "Kolegové herci byli rozděleni na tábor sparťanů a slávistů a hned se ptali, komu fandím já. Říkal jsem, že Sklo Unionu Teplice. A u toho jsem zůstal," hrdě prohlašuje.
Přátelil se s řadou teplických hráčů, po výhrách posílal blahopřejné telegramy. Klub mu naopak gratuloval při jeho šedesátinách. Dostal dres, v němž zpíval na koncertě. A na Stínadlech si zahrál i fotbalovou exhibici.
Vaše otázkyNa co jste se ptali kolem sčítání |
Do teplické kabiny se podíval v době, kdy celek trénoval jeho bratranec František Cipro. Z poslední doby mu učaroval tým kolem Pavla Horvátha. "Vyhráli pohár, pak řádili v Evropě," vzpomíná. V kontaktu je s Pavlem Verbířem. "Je mi líto, že už skončil, měl ještě mužstvu co dát." Remízu se Slavií viděl v televizi. "Nevím, zda je to výhra, či prohra. Doufám, že brzy na Stínadla zajedu osobně."
