O smrti Rudolfa Bati informovala Sparta na svém webu. Právě pro Spartu v posledních letech pracoval jako mezinárodní sekretář. Do května, kdy se rozhodl užívat si důchod.
Narodil se v „baťovském“ Zlíně v roce 1927. „Možná rovnou s hokejkou v ruce. Zkoušel jsem také fotbal, ale moc mi nešel. Hlavně se musím přiznat, že mě nebavilo běhat. Bruslit jsem mohl celý den, pár sprintů po hřišti mě ale zničilo,“ líčil Baťa.
Sám hrával jen krajský přebor, ale prorazil však jako sudí, kterým byl do roku 1977. Byl na šesti mistrovství světa a dvou na olympijských hrách (Sapporo 1972 a Innsbruck 1976). Proslul i jako sudí série století mezi Kanadou a Sovětským svazem v roce 1972.
„Nakonec jsem odpískal sedmnáct let v lize a čtrnáct let na mezinárodní scéně. Vrcholem byly samozřejmě olympijské hry a mistrovství světa. Ale nejvíce vzpomínek ve mně přeci jen zanechala hokejová série mezi Kanadou a Sovětským svazem z roku 1972,“ líčil před léty.
Poprvé se představily hvězdy NHL, byla obrovská událost světového sportu. Esposito, Howe, Mahovlich, Charlamov nebo Petrov. „Když pak série skončila a Kanaďané jeli k přátelskému utkání do Československa, vyžádali si mě, abych to odpískal. To bylo hodně příjemné.“
V padesáti jako hokejový sudí musel skončit a přeběhl k fotbalu. Dostal nabídku na pozici generálního sekretáře fotbalového svazu. V roce 1980 byl u bronzových medailí z mistrovství Evropy, o šestnáct let zažil stříbrné Euro v Anglii. Končit se má v nejlepším, v roce 1996 přešel do Sparty.
„Na svazu samozřejmě neexistuje žádná klubová příslušnost. Já jsem ovšem sparťan odjakživa a jsem na to pyšný,“ přiznal poté.
Díky práci generálního sekretáře získal spoustu kontaktů na Mezinárodní fotbalové federaci (FIFA) a Evropské fotbalové unie (UEFA), kde pracoval v různých komisích. Kamkoli se Spartou dorazil, všude měl přátele. Rudy, mu říkali.
Zároveň pomáhal reprezentačním výběrům v zahraničí na šampionátech. Jako vedoucí výpravy Zažil stříbro s dvacítkou v roce 2007 v Kanadě, o čtyři roky později byl u bronzu jedenadvacítky v Dánsku. Mluvil anglicky, německy, italsky i rusky.
„Byl jsem na deseti mistrovství světa a šesti evropských šampionátech. Ať už s naším reprezentačním mužstvem, nebo jako funkcionář či delegát UEFA a FIFA,“ vzpomínal.
V roce 2009 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. O šest let později mu tuto poctu udělil i fotbal, v Síni slávy se stal vůbec prvním funkcionářem. „A to všechno i přesto, že jsem přišel do fotbalu až ve svých padesáti,“ líčil.
