Po minulém kole, kdy jste porazili mistrovskou Plzeň, jste prohlásil, že ani nevíte, že jste druzí. Už jste se díval na tabulku?
Asi jsem vypadal směšně. Mělo to vyznít tak, že to pro mě v danou chvíli nebylo nejpodstatnější. Podstatné je, že jsme porazili Plzeň po dobrém výkonu.
Dovolíte na tréninku odlehčenou atmosféru, když se takhle daří?
Přiznám se, že někdy je potřeba tým naopak nabudit, nedělat legraci, ale někoho si vybrat a trochu přitvrdit, aby mužstvo zpozornělo. Když cítím, že je moc velká pohoda a hráči mají sklony něco flákat, tak se to trochu uměle vyvolá.
Už se vám něco takového stalo v Teplicích?
Stalo. Třeba Franta (záložník Litsingi), přes nesporné fotbalové kvality a výborný charakter, má sklony k tomu, že když se jemu zdá zápas rozhodnutý, má tendenci hrát jen dopředu a ležérně. Pak je potřeba zasáhnout.
Zdá se, že se vám to daří. Teplice hrály v minulé sezoně o záchranu, teď jsou druhé. Co se změnilo, že to takhle šlape?
Přišli Salami s Nivaldem, ale taky (krajní obránce) Honza Krob, ten je opomíjený. Mužstvo se zachránilo, zvyklo si na tlak, psychicky je silnější, boj o záchranu nás posílil. Je to několik faktorů dohromady. Hlavně jsme v minulé sezoně hráli jiným způsobem. Neměli jsme takovou kvalitu, byla to i určitá nutnost. V Teplicích byl dlouhodobě zažitý způsob hry, bylo obtížné ho z hlav hráčů odbourat.
Vypadá to, že se povedlo.
Teď hrajeme jinak, ofenzivně. Daří se nám a pro člověka je to osvobozující pocit. Když jsem minulou sezonu jezdil z Teplic do Roudnice, kde bydlím, nemohl jsem v autě fotbal vypudit z hlavy. Nedařilo se mi to ani na rybách, což je můj velký koníček.
A teď máte úlovky?
Je tam rozdíl. Když prohrajete, máte to v hlavě týden. Když vyhrajete, radujete se den. Teď mám z fotbalu jiný pocit, protože vím, že za týden nemusíme... To je frustrující. I na ty ryby se jede jinak po výhře nad Plzní, než když prohrajete s Hradcem.
Jaké máte ohlasy na báječný teplický start do sezony?
Nechci si hrát na zkušeného trenéra, ale jsem opatrný. Mám před očima to, co se děje s Plzní, která má za sebou opravdu nevydařený měsíc. Tři roky práce jsou najednou zapomenuty a ze všech stran se do ní kope. To se nám může stát taky. Ano, mám z toho teď výborný pocit. Je tu skvělá atmosféra, navíc hrajeme fotbal, jaký chceme.
V Teplicích jsou dost kritičtí diváci. Třeba Petr Rada s nimi měl několik konfliktů. Co vy?
Při nástupu jsem byl informovaný, že tyhle problémy byly, ale mně se vyhýbají. V minulé sezoně jsme prohráli doma 0:4 se Slováckem, pak 0:2 s Hradcem, atmosféra byla strašidelná, ale ani tehdy jsem s fanoušky problém neměl.
Když nějaké pokřiky přijdou, budete na ně reagovat?
Měl jsem dřív období, hlavně na venkovních stadionech, kdy jsem reagoval a vždycky se mi to vymstilo. Už to nedělám, jsem hodně impulzivní trenér, ale na pokřiky z hlediště nereaguju.
Přesto jste dost emotivní. Umíte si představit, jak to z vaší strany bude vypadat na Spartě?
Sparta má mimořádný stadion, přijde asi mimořádná návštěva, hrál jsem tam i trénoval, lhal bych, kdybych řekl, že to bude stejné jako třeba proti Brnu. Ale že bych se choval extrémně jinak? To ne. Ano, jsem na lavičce – jak to říct kulturně – jiný člověk, nicméně je potřeba mít zápas pod kontrolou.
A máte zápasy pod kontrolou?
V tom jsem se změnil, dřív jsem někdy úplně ztrácel kontrolu, to je špatně. Nechám se vtáhnout do zápasu. Někdo si sedne a nemluví. Já jsem zase takový. Je to otázka charakteru. Dřív jsem řešil věci, které v tu chvíli nešly vyřešit a byly nepodstatné. Neumím být klidný. I v civilu jsem výbušná povaha.
Neuškodilo vaší pověsti v českém fotbale právě vaše chování na lavičce, kde někdy působíte, s prominutím, jako blázen?
Uškodilo mi extempore s rozhodčími. Stoprocentně to ublížilo obecnému pohledu na mě, cítil jsem to i finančně. Když jsem přišel do maďarského Debrecínu, v novinách mi to hned první den spočítali, kolik jsem na pokutách zaplatil.
Mně vyšla částka 450 tisíc korun.
Bylo to dost. Člověk musí dospět ke změnám. Nechci říct, že je teď moje chování optimální, ale všechno má svůj vývoj.
Poučil jste se? Budete se krotit?
Dneska řeknu, že ano, protože jsem zmoudřel, ale může se stát, že na Spartě budu zase vysypanej.
Prý pro vás bylo angažmá v Teplicích vysněné. V čem a proč?
Bydlím kousek, věděl jsem, že se tady chovají slušně. Dvakrát jsem byl osloven, ale nevyšlo to, nečekal jsem, že mě osloví i potřetí. Abych byl upřímný, ani jsem si nemyslel, že bych u nás ještě mohl trénovat.
Opravdu?
Myslel jsem, že už vůbec nebudu trénovat, všechno k tomu směřovalo. Když přišla nabídka z Teplic, neváhal jsem ani vteřinu. Chtěl jsem dokázat, že ještě nepatřím do starého železa. Zachránili jsme se, teď hrajeme dobře, což je závazek. Hrát dobře několik sezon po sobě, to zatím v české lize dokázal jen Pavel Vrba. Tohle je moje motivace.
Právě plzeňský kouč Vrba chválil Teplice za ofenzivu.
To pohladí, Pavla Vrby si hodně vážím. Nechceme hrát zanďoura. Když budeme hrát dopředu, přinese to výsledky a budeme nahoře.
Vaše záloha a útok jsou až na Vachouška složeny z cizinců. Je to záměr, nebo náhoda?
Hráče do defenzivy bychom si měli vychovat, nebo sehnat tady. Kreativní fotbalisty, kteří mohou týmu dát něco navíc, je dobré najít v cizině. Sázka na ně vychází. Naše africké trio předčilo očekávání.
Pokud by se vám jako prvnímu týmu v této sezoně podařilo porazit Spartu, řekl byste naplno, že hrajete o titul, čemuž se bráníte?
O titul hraje Sparta, Plzeň, je to jejich povinnost. Je tam Liberec. Chci hrát na špici, pěkný fotbal, ale jiné cíle nevyhlašuju.
