"Zažil jsem doslova týden smutku. Kvůli zranění jsem nemohl na reprezentační sraz. A pak jsem seděl v Ostravě na tribuně a sledoval, jak tam prohráváme ligový zápas," vzpomíná Michal Daněk na přelom srpna a září.
"A k tomu jsem ještě měl letět na herní testy do zahraničí a neletěl jsem nikam." (Zájem o Daňka tou dobou jevily skotský Celtic Glasgow a anglický Sunderland, pozn. red.).
Čtenáři vás zvolili poměrně jednoznačně sportovcem měsíce srpna v Plzeňském kraji. Srovnal jste tak letošní pomyslné skóre se slavnou střelkyní Kateřinou Kůrkovou na 2:2. Co tomu říkáte?
Především děkuju lidem, kteří mně poslali hlasy. A moc mě těší, že jsem se vyrovnal takové hvězdě. Vždyť ona je v českém sportu pojmem. Jsem moc rád, že si mě lidé, kteří chodí v Plzni na fotbal, tak oblíbili.
Co vlastně předcházelo tomu "týdnu smutku", jak říkáte?
Asi tři dny před zápasem s Bohemians jsem při tréninku pocítil píchnutí v břišním svalu. Ale pak to bylo v pořádku. Jenže při zápase s Bohemkou jsem v první půli vykopával míč a ozvalo se to ještě více. Zápas jsem dohrál se značnými bolestmi.
Jaká byla diagnóza?
Natržený břišní sval.
Jak týden pokračoval?
V pátek mně volal trenér brankářů národního týmu Stejskal, že by o mě měli zájem pro utkání v San Marinu. Musel jsem mu říci, že nemůžu, že jsem zraněný.
Teď v pondělí už jste byl prvně na tréninku. Potíže jsou pryč?
Nechci to zakřiknout, ale mělo by to tak být. Začínám se připravovat na pondělní ligu doma se Zlínem. Poslední tři, čtyři dny jsem jezdil na kole, abych byl nějak v pohybu. Ale to není ono, klasické tréninky s balonem jsou lepší.
Nemáte obavu, že vám zranění zavřelo dveře do reprezentace na delší čas?
Snad ne. Trenér Stejskal mi říkal, že když budu pokračovat v takových výkonech jako doposud, tak bude mít zájem pořád. Třeba už pojedu na to Německo.
Vstup do sezony Viktorii vyšel, vaše tři nuly na kontě hovoří za vše...
Dá se říci, že to tak je. Dvě výhry, dvě remízy. Tak nějak jsme si to představovali.
Jenže pak přišla porážka 0:2 v Ostravě, první v novém ročníku a první od loňského listopadu na hřišti soupeře. Co bylo příčinou?
Byla to nešťastná porážka. Fotbal je o tom dávat góly a ne hrát na krásu. My jsme byli na začátku daleko lepší než Baník, ale nedali jsme gól. Domácí nás pak zatlačili a góly dali oni.
Jenže v Ostravě jste zápas kvůli zranění sledoval z tribuny. Takže vás zatím překonal jen mostecký útočník Toleski. Je tak nebezpečný?
Je, vždyť vede tabulku střelců. To mluví za všechno. Ale je to také tím, že ho nikdo nezná. Teď už se na něj bude každý připravovat.
Ze sehrané obranné čtveřice odešel Procházka do Mladé Boleslavi. Nebude to velká ztráta?
Snad ne. Vždyť se obrana měnila i na jaře, když se zranil Limberský. A naskočil právě Procházka. Důležité je, že obranu dirigují hodně nahlas stopeři Müller se Zakopalem. A Gerd (přezdívka stopera Plzně Müllera, pozn. red.) je nejlepší stoper v lize.
Most vás v prvním ligovém kole dosti potrápil, v prvním poločase jste měl plné ruce práce. Čím to bylo?
Zatím měl každý mančaft s Mostem problémy v prvním poločase. Je tam hodně cizinců a nikdo neví, co od nich může čekat. První poločas byli vždy lepší než soupeř.
