"Když se ozval Hradec Králové, neváhal jsem," říká, i když se na sklonku kariéry bude muset sžít s méně obvyklým obranným systémem.
Vážně jste neváhal, že si pokazíte renomé? Přece jen jste hrával Ligu mistrů nebo za reprezentaci.
Jsem vděčný za šanci a zároveň dobře vím, že tímhle angažmá nemůžu nic získat. To by ovšem platilo v kterémkoli jiném klubu. Po kariéře, kterou jsem prožil, už můžu renomé jen ztrácet. Leda bych dal 15 gólů nebo hrál v naprosto oslňující formě, což se v šestatřiceti asi čekat nedá. Přesto mě žene obrovská motivace. Chci dokázat, že na vrcholový fotbal pořád stačím.
Frýdek, Rada, Pavel Novotný, Baranek, Čížek... Smutné osudy navrátilců vás neodradily?
Já už si to prožil v Jablonci, takže vím, do čeho jdu. Cítím, že bych mohl chytit druhou mízu.
V Rakousku jste zůstat nechtěl?
V únoru se nám narodila třetí dcera, rodina mě potřebovala mnohem častěji než dvakrát měsíčně, když jsem mohl přijet. Zároveň v Kapfenbergu mi znovu sáhli na peníze.
Jak na ně sáhli?
Kvůli finančním problémům, které klub trápily, jsem už loni přistoupil na čtyřicetiprocentní snížení platu. A letos? Sice mi opakovali, jak by byli rádi, kdybych zůstal, ale nová smlouva byla zase o 40 procent zredukovaná. Přišlo mi to až směšné.
O konci fotbalové kariéry jste tedy nepřemýšlel?
Každým dnem, kdy se žádný klub neozýval, se ta možnost zvyšovala. Nakonec přišel Hradec a jsem nadšený. Domluvili jsme se na roční smlouvě a já doufám, že v klubu si v květnu 2012 řeknou: Pánové, s tím Fukalem to vážně mělo cenu.
Ale začínáte vlastně od nuly, že?
Skoro od nuly. V mém věku je složité začínat něco nového. Navíc Hradec hraje v nezvyklém systému se třemi obránci, takže si musím rychle zvyknout, abych byl přínosem. Pevně věřím, že na to ještě mám.
