Zbývalo pár hodin do ligového šlágru, v němž druhá Ostrava hostila první Spartu (1:1). Byl to nejsledovanější zápas jara a v rukou ho měla žena. Zvládla ho, chvály se jí dostalo od soupeřů i fotbalových expertů.
"Když jsem se dozvěděla, že to pískám, měla jsem velkou radost. Pro rozhodčí je to pocta," svěřila se Damková. "Ale taky jsem cítila obrovskou zodpovědnost i trochu nervozitu. Ten zápas byl strašně sledovaný, medializovaný, hrálo se o titul."
Hluboce smekámLubomír Puček bývalý mezinárodní sudí, 5x vyhrál anketu Křišťálová píšťalka: "Před Dášou hluboce smekám. Připravila se, pískala s čistou hlavou, hráči ji brali. Že to měla jednoduché? Lehký zápas neexistuje. Vždycky záleží na rozhodčím, jaký si ho udělá. Prokázala cit pro hru, pískala v duchu pravidel. Každý si dovolí tolik, kolik mu rozhodčí toleruje. Když je slabý, nemá čisté svědomí. Ona bojovala za všechny sudí, za jejich reputaci a zvládla to perfektně. Přitom jsem se obával, jestli to zvládnout dokáže. Přece jen Sparta v Ostravě. A považoval to trochu za degradaci rozhodčích. Hodně z nich je v trestu a takový mač musí pískat ženská." |
S čím byste utkání srovnala?
Asi s finále olympiády v Pekingu. To je jednou za čtyři roky. Pískala jsem i finále mistrovství Evropy, ale řídit takový zápas chlapů je asi víc.
Jak vám bylo, když jste poprvé přišla na hřiště a vyprodané hlediště aplaudovalo?
To bylo při rozcvičení, fanoušci tleskali a mí asistenti kroutili hlavou. Tohle se nám ještě nestalo, říkali. Fanoušci byli opravdu fantastičtí.
Jaký to byl pro vás zápas?
Nemůžu si stěžovat, pískalo se mi výborně. Všichni chtěli hrát fotbal a to je pro rozhodčí vždycky nejlepší. Hráči poznali, že hru trochu pouštím, že nepískám maličkosti. Bylo to v pohodě.
Vyjel na vás některý z nich?
Jen jednou vystartoval Hoheneder, tak hned dostal kartu. V poločase jsme si to vysvětlili a pak už byl klid.
A Řepka, nejsledovanější fotbalista ligy? Také jste ho napomínala.
Viděla jsem faul na žlutou. V tu chvíli jsem ani nevěděla, že šlo o Řepku. Až když jsem kartu tahala, tak jsem si všimla, že je to on.
Jak reagoval?
V pohodě, jen se zeptal, za co ji má. Ale znělo to spíš provinile, než že by chtěl protestovat. Když vidím faul, tak neřeším, kdo ho udělal. Nekoukám nalevo ani napravo.
Hráči si k vám nedovolí to, co k vašim kolegům. Souhlasíte?
To nemůžu posoudit, ale ke mně se chovají všichni dobře. Samozřejmě, že si něco si zamumlaj, uleví si, to jsou emoce. Ale není to vyloženě cílené proti mně. To bych si líbit nenechala.
Jakých se vám dostalo na váš výkon ohlasů?
Když rozhodčí naposled zapíská, tak cítí, jestli se mu zápas povedl, nebo ne. Já měla dobrý pocit. A když pak ke mně chodili sparťani a říkali, že to bylo dobrý, když mi podával ruku Erich Brabec a říkal perfektní, podobně jako ostravský trenér Koubek, to pak potěší. Dostala jsem spoustu zpráv. Snad jsem dokázala, že pískat umím.
Předchozí důležité zápasy vaši kolegové-sudí zkazili a dostali tresty. Vám komise rozhodčích svěřila ten nejvypjatější, nejdůležitější a zvládla jste ho. Jak si to vysvětlujete?
Podívejte, musíte mít i štěstí. Když u jedné situace budete stát o půl metru vedle, už ji uvidíte jinak. Někdy se rozhodnete, že budete shovívavější, a může se to otočit proti vám. Já měla i to štěstí.
