"Jsem tady už jako doma. Ale každý samozřejmě chce hrát co nejlepší ligu, láká mě Španělsko," říká drobný hráč, který vyniká rychlostí a čichem na góly.
Jak jste se naučil tak dobře česky? Máte učitele?
Kdepak. Odposlouchal jsem to od kluků v kabině, i s přítelkyní mluvím česky, a to hodně pomáhá. Možná jsem měl štěstí, že v době mého příchodu nebyl ve Slovanu žádný jiný Chorvat, se kterým bych se mohl bavit v rodném jazyce. Musel jsem se naučit česky a šlo to docela rychle.
Jak rychle?
Už po měsíci a půl jsem rozuměl, co se po mně na hřišti chce, ale bylo pro mě těžké mluvit. Teď už je to lepší i s mluvením. Chorvatština má podobná slova, takže to zas není tak hrozné.
Zaskočilo vás něco v Česku?
Asi ta vaše dlouhá zima. Před dvěma týdny tady byl ještě sníh a pak najednou pětadvacet stupňů, na to se člověk nemůže dopředu připravit. Vy tady nemáte žádné jaro. Takže jediné překvapení pro mě bylo asi to počasí, ale člověk si zvykne.
Co pro vás bylo nejtěžší?
První měsíc nebo dva, kdy jsem ještě bydlel v hotelu. To byly těžké chvíle. Ale potom jsem dostal svůj byt, získal jsem svůj prostor a všechno se zlepšilo.
Jak vám chutná české jídlo?
Nejradši mám guláš, ale to se asi nebude trenérům líbit.
Kdy jste byl naposledy doma?
O Vánocích. Ale teď za mnou přijela maminka, sestra a brácha, byli na zápase s Ostravou. Bohužel jsme nevyhráli.
Nastřílel jste už dvanáct gólů, ale do Čech jste nepřicházel s pověstí kanonýra. Kde se stala ta změna?
V mém minulém klubu Cibalia Vinkovci jsme hráli v rozestavení 3-5-2, kde jsem já hrával krajního záložníka. Taky jsem byl nějakou dobu zraněný. Pak přišel nový trenér a na posledních osm kol mě postavil do útoku – a já za tu dobu dal čtyři góly. Pak se zase měnil trenér a hráli jsme s jedním útočníkem a dvěma křídly, a já byl jedno z nich. Moc se mi nedařilo, za podzim jsem dal asi jen tři góly, a proto mě nabídka od Slovanu Liberec vloni v zimě překvapila.
Čekal jste, že v Liberci budete hrát v útoku?
Když jsem přišel, Slovan měl problémy s útočníky. Byli tady Smetana, Nezmar a Radzinevičius, což jsou skoro stejné typy hráčů. A já jsem útočníka hrával v dorostu, takže to pro mě zas taková novinka nebyla. V prvních zápasech za Liberec jsem začal dávat góly a bylo to. Teď jsme tady dva rychlí – já a Blažek.
Originální otázka: kolik dáte letos ještě gólů?
To nevím, to vám řeknu 30. května až skončí sezona. Ale lákalo by mě překonat střelecký rekord Slovanu. Pokud vím, tady v Liberci má nejvíc za sezonu Štajner – patnáct gólů. Já bych jich chtěl nastřílet aspoň šestnáct, aby si mě lidi podle něčeho pamatovali. Toho bych si vážil víc než koruny ligových střelců.
Pomohl by vám titul nejlepšího kanonýra ke zvýšení prestiže?
To určitě jo. Lidi mi říkali, že ten kdo získá korunu, vždycky odejde do zahraničí. A být nejlepším střelcem v české lize, to není malá věc.
Jak dáváte nejradši góly?
Hlavou jako minule na Spartě. (smích) Ba ne, mám 173 centimetrů, a gól hlavou je pro mě opravdu zázrak. Ale nejsladší gól je ten, když se míč odrazí od brankáře a já ho dám do prázdné sítě. Všichni mi říkají, že to není žádný gól, ale já to mám prostě nejradši.
Je to lepší než jít sám na brankáře a udělat mu kličku?
Určitě jo. Hlavní je být ve správný moment na správném místě. A pak stačí jen nastavit nohu.
Co je pro střelce nejdůležitější? Výběr místa?
Ano a taky hodně štěstí. Jako třeba v minulém zápase s Ostravou: kdyby se míč od tyče odrazil půl metru napravo, tak bych ho měl a dal bych gól. Bohužel se to nestalo.
Strašíte soupeře svou rychlostí. Trénujete ji speciálně?
Rychlost se moc natrénovat nedá, už trenéři v dorostu mi říkali, že trénink pomůže tak z deseti procent. Člověk to prostě musí mít v sobě. Já osobně jsem nikdy nic speciálního nedělal.
Byl jste ve škole nejlepší sprinter?
A víte, že ne? Byl tam jeden kluk, který byl ještě rychlejší než já. Ale neuměl to s balonem.
Byl jste u vás doma populární?
Ani bych neřekl. Vinkovci je malé město, kde žije 40 tisíc lidí. Všichni se znali se všemi, takže asi tak.
A co tady v Liberci? Zastavují vás lidé na ulici?
To vůbec ne. Vždyť nejsem žádná hvězda. V Česku si to o sobě můžou říct Berger, Řepka nebo Šmicer, kteří hráli v Anglii nebo Itálii. My ostatní musíme ještě hodně hodně makat, aby o nás jednou někdo řekl, že jsme hvězdy. Fakt za mnou na ulici v Liberci nikdo neběhá.
Ani děvčata?
Já jsem si tady našel českou přítelkyni, takže ani ty holky. (smích)
Odejdete v létě do zahraničí?
Možné je všechno, ale to mají na starosti jiní lidé v klubu, ti o tom budou vědět víc, já se s tím nezabývám. Chci se dostat co nejvýš, to je jasné, a zahrát si co nejlepší ligu, ale do té doby budu dělat všechno pro Slovan. Dobré výsledky Liberce pomůžou i mně.
Na zápasy Liberce jezdí různí fotbaloví skauti. Vnímáte, že vás sledují zástupci zahraničních klubů?
Nějaké signály jsou pořád, ale já to beru tak, že je to padesát procent pravda a padesát ne. Hlavu si s tím nelámu. Až nějaká nabídka přijde, budu se muset rozhodnout, ale zatím si s tím hlavu nelámu. Když se něco stane, budu rád, jinak zůstanu tady v Liberci, nemám nic proti.
Proč je vaší vysněnou zemí Španělsko?
Je tam teplo. A hlavně bych se tam mohl prosadit než třeba v Anglii nebo ve Francii. Ale ani Německo by nebylo špatné.
Čekáte pozvánku do chorvatské reprezentace?
Na to se mě ptá hodně lidí, ale já říkám, že Chorvatsko má silné mužstvo a moc výborných útočníků. Budu makat a doufat, že šance jednou přijde. Ale zatím je to jen sen.
Jak se těšíte na sobotní derby v Jablonci?
Když jsem sem přišel, po týdnu už mi kluci říkali, že tady má Liberec derby se sousedním městem. Já to znám z domova. Můj bývalý klub Vinkovci měl taky sousedské derby s Osijekem, které fanoušci hodně prožívali. Byli radši, když jsme porazili Osijek než když jsme vyhráli nad Dynamem Záhřeb. I tady budou mít lidi větší radost, když porazíme Jablonec než třeba Spartu. Tím spíš, že v derby půjde o třetí místo. Už se moc těším a doufám, že fanouškům udělám radost.
Co říkáte postavení Liberce v tabulce? Kdybyste v neděli porazili Ostravu, měli byste stejně bodů jako druhá Sparta.
Kdybychom porazili Ostravu. Kdybychom porazili Zlín, kde jsme vedli 3:1. Kdybychom porazili minulý týden Spartu. To jsou jen kdyby. Taky jsme to mohli všechno prohrát. Samozřejmě, že chceme dál hrát o druhé místo, ale můžeme taky skončit osmí. Musíme bojovat opravdu o každý bod.
