V reprezentaci byl jako vyměněný, díky jemu se český tým vyhnul blamáži v přátelském zápase s Belgií. V kvalifikačním souboji se Severním Irskem zase svým gólem uklidnil spoluhráče v závěrečných minutách. "V národním mužstvu jsem se uvolnil, přestal myslet na starosti v klubu. Je to něco jiného."
Zdá se, že reprezentační pohoda zastihla Baroše i teď v lize. V prvním kole proti Žižkovu byl hodně vidět, byť gól nedal. V Drnovicích sám otočil zápas. "V Ostravě se teď daří všem. Na loňskou sezonu jsme zapomněli. Proč bychom se o ní měli bavit, žít z ní přece nebudeme."
Přenesl se i přes rozruch, který způsobily spekulace o jeho odchodu z Ostravy. Nejdřív měl jít do Sparty, pak postupně do Dortmundu, Piacenzy, Lazia, Milána, Liverpoolu a teď nově do Sportingu Lisabon. "Trvá to dva roky, takže jsem si zvykl. Už mě ty řeči vůbec nevzrušují."
V Drnovicích dal první gól hlavou a to se říká, že hlavičkovat moc neumí. Prý je to jeho velká slabina. "Jenže jsem zůstal volný a míč se ke mně snášel. Nemusel jsem ani vyskočit. Stačilo to jen umístit," upřesňuje Baroš.
Při druhé trefě si zase drze vychutnal brankáře Skácela, když ho posadil na zem a zasunul míč do prázdné branky. "Šel jsem na něj sám a v první chvíli jsem chtěl střílet, protože zůstal stát. Ale pak jsem si všimnul, že přece jen vyběhl a udělal mi místo na kličku."
Do té doby se však Baroš nedokázal prosadit, na hřišti se jen jakoby potuloval. Pak udeřil, jak to dělají vyhlášení střelci. Většinu zápasu nejsou vidět, pak soupeře zdrtí. "Mohlo to tak vypadat, protože Drnovice byly poločas lepší a já dopředu nedostal pořádný míč," říká. "Ale jinak ty toulky není můj styl. Rád si chodím pro míče hodně dozadu."
Od nové sezony je Baroš kapitánem mužstva. Na dotaz, co mu páska na rukávě přinesla nového, reaguje: "Vlastně se nic nezměnilo, ale důvěra spoluhráčů mě moc potěšila." Je také rád, že se ze Sparty vrátil obránce René Bolf. "Proti němu se mi totiž hrálo špatně."
