„Proč nejsem dole?“ podivoval se brankář Martin Slavík. „Protože nováček Chudý je menší než ty a tebe potřebuju nahoře mezi vysokými, aby tam nebyl zub,“ vysvětloval šéf klubového marketingu Martin Kovařík. Mazák Slavík se však odbýt nedal, oznámil, že na zkoušku si dolů dřepne a Martin Chudý se postaví nahoru - a vypadalo to fajn, žádná pěst na oko, takže to zůstalo.
Focení na plakát má svoje nepsaná pravidla. „Dole bývají nejzkušenější z týmu, u nás pravidelně Ljevakovič, Vachoušek, Matula, přibyl i jeden ze služebně nejstarších Vondrášek, potom jsou tam trenéři,“ osvětluje Kovařík. „Horní řada se zase skládá podle výšky, jsou tam největší bidla jako Vaněček, Plachý, Hošek nebo Lüftner. Se svojí výškou budou stát nahoře, i kdyby tady hráli deset let.“
Všem vyhovět nejde, poznal Kovařík. On sám rozkresluje plánek, kdo se kam postaví či posadí. „Není to snadné, protože to musí vycházet výškově, být souměrné a vypadat hezky,“ tvrdí. Souměrnost platí pro brankáře v oranžových dresech místo žlutých hráčských, zrcadlit se muselo i postavení hráčů tmavé pleti Kapolonga a posily Soungoleho či lidí z realizačního týmu.
Plakát, který cvakl dvorní fotograf klubu Karel Pešek, překresloval Kovařík třikrát. „Počty se mění z hodiny na hodinu. Ráno odjel na testy do Ružomberoku Novotný, Nivaldo musel na magnetickou rezonanci, jiný termín nebyl volný, Dressler marodí,“ líčil trable Kovařík. Snímky se pořizovaly venku na Stínadlech. „Fotky z haly nemají takovou atmosféru.“
Hráče jako vždy rozesmíval masér-vtipálek Eda Poustka, tentokrát skřípavými zvuky. Když se pak uvnitř stadionu fotili na kartičky, ke každému vymyslel hlášku, aby ho odboural smíchy. A tak na Chudého křičel bohatý, Horovi zpíval Hora vysoká jsem, na Kodeše halekal Kodeš, Navrátilová, Lendl.