Kvůli fotbalu už málem přišel o oko, když se oklepal z hrozivého zranění hlavy, zase ho na dlouho vyřadil ze hry sedací nerv. A trable teplického univerzála nekončí. Na začátku této přípravy si přetrhl přední křížový vaz a pravděpodobně ho čeká opět dlouhá pauza. I když...
"Jsou tam určitá procenta, i když hodně malá, že by se to možná obešlo bez plastiky. Doktor mi říkal upřímně, že to vypadá spíš na operaci. Přesto naděje je, ale muselo by se to chytit na dobrém místě," doufá pětadvacetiletý Vondrášek.
Znáte někoho, kdo hrál s přetrženým křížovým vazem?
Osobně ne, ale trenér Ščasný říkal, že takové hráče zná.
Co rozhodne?
Záleží, jak se to chytne. Když vaz, co se utrhnul, zůstane trošku pospolu, je možnost, že se zahojí, zocelí. Koleno pak bude volnější, musí se naposilovat. Ale víc doktoři doporučují, aby se udělala plastika, protože to bývá pevnější.
U vás je navíc riziko větší, protože jste pořád mladý hráč.
Kdybych byl starší, tak bych na to koukal třeba jinak, ale myslím, že mám ještě nějaká léta před sebou, a nechtěl bych riskovat, že si to definitivně doničím. A taky to záleží na jednotlivcích. Kdo má slabší nohy, tak to tahá vyloženě těmi vazy, někdo se silnějšími nohami zase s pomocí svalů. Jan Koller měl utržený zadní meniskus, ale ten měl nohy jak kytary. Hrál s tím, protože to utáhl těmi svaly.
Co vám problesklo hlavou, když ke zranění došlo?
S kolenem jsem nikdy nic neměl, nebylo to nic příjemného. Hned jsem věděl, že je zle, že tam asi něco bude špatně.
Smůly máte poslední dobou hodně. Když už vás potká zranění, tak vážné a s dlouhým léčením.
Když jsem se dostal z toho, jak mě trápil sedací nerv, tak jsem si říkal, že mám snad nejhorší už za sebou. Táhlo se taky pěkně dlouho. A teď zase přišlo tohle. Ale to je bohužel fotbalový život. Nedá se nic dělat, jedeme dál.
Jste smířený s tím, že si teď půlrok odsedíte?
Kdyby to byl půlrok, tak by to bylo dobré. Možná to bude i déle. Uvidíme, jak to všechno bude. Sbírám informace od kluků, co tím prošli. Třeba Jirka Pimpara, Michal Smejkal. Je to individuální, záleží, jak to bude snášet moje noha.
Pech je to o to větší, že jste se dostal do základu, na novém místě obránce jste se stal důležitým hráčem pro Teplice.
Samozřejmě. Pak znovu budu chytat jistotu do nohy, možná se budu ze začátku bát do soubojů, protože to budu mít v podvědomí.
Pauza může být i delší než půl roku?
Říká se, že to je nejméně půl roku. Chce to opravdu čas, nedá se to moc uspěchat. Ale třeba Jirka Pimpara běhal už po pěti měsících na sto procent. U každého je to jiné.
Jak k tomu vůbec došlo?
V souboji mě protihráč trefil ze strany do kolena. Já stál na špičce nohy, která byla propnutá, tak to nevydrželo. Ani nevím, jestli to byl faul, jestli sudí pískal. V tu chvíli pro mě všechno skončilo. Myslel jsem, že mám nohu pryč. Hrozné tlaky, pulzovalo to, to jsem v životě nezažil. Hned mi vytryskly slzy do očí. Ani když jsem měl prokopnutý obličej, tak mě to ze začátku tak nebolelo. Nechtěl jsem se na tu nohu ani podívat. Bál jsem se, jestli mi tam třeba něco nevyskočilo.
Pořád to bolí?
Když mě odtáhli na nosítkách do kabiny, ještě deset patnáct minut mě to bolelo festově. Ale pak už to odcházelo, domů jsem šel, dá se říct, po svých. Ale věděl jsem, že to bude špatné. Doktoři mi naznačovali, že to nevypadá nejlíp, ale pořád nějaká naděje byla, že by to mohly být "jen" postranní vazy. Tak jsem doufal. Druhý den jsem byl objednaný na rezonanci, tak mi doktor řekl, co jsme předpokládali. Že to je bohužel prasklé.
Často teď chodíte navštěvovat zápasy i tréninky spoluhráčů.
Já nemůžu nic nedělat a válet se jen tak doma. Tři dny jsem ležel, a myslel jsem, že mi z toho hrábne. Chci být v kontaktu s kluky.
A můžete aspoň nějak posilovat?
S našimi maséry budu určitě něco dělat, vymyslí mi nějaký plán. Bude to chtít, abych posílil to svalstvo okolo, aby se to co nejlépe chytilo. Po té operaci nebudu moct nic dělat, ochabne to, budu jako sušinka.
