Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kalas: Kdo pojede domů? Nikdo nemá jistotu, třeba trenér vyřadí mě

Tomáš Kalas by měl patřit k oporám fotbalové reprezentace do 21 let. | foto: iDNES.cz

7 2015
Wörgl (od našeho zpravodaje) - Odehrál jen 45 minut, Ukrajinci navíc jeho schopnosti moc neprověřili. Přesto z Tomáše Kalase, klíčového obránce české fotbalové jedenadvacítky, lil pot. „To vedro... Je to jako ve skleníku,“ oddechoval po jasném vítězství 3:0

„My v tom sice poslední tři dny trénujeme, ale na tohle se zvyknout nedá,“ říkal Kalas, který do druhého poločasu nahradil Brabce a převzal od něj kapitánskou pásku. „V takových podmínkách se nebude nikomu hrát dobře. Pokud to tak bude i v Česku během turnaje, bude to těžké pro všechny.“

Jinak ale můžete být s prvním utkáním na soustředění spokojení, ne?
Výsledkově spokojenost, tři góly jsme dlouho nedali. I když bych řekl, že soupeř se kvalitou nevyrovná týmům na Euru. Nechci hanět Ukrajinu, ale je to tak. Bereme to tedy s rezervou, ale každé vítězství je dobré.

Od první minuty se hrálo ve velkém tempu, jako kdyby to bylo mistrovské utkání a ne přátelák. Bylo to tím, že se někteří měli poslední šanci trenéra přesvědčit?
To si nemyslím. Trenér přece nebude dělat výběr týmu na základě jednoho zápasu. Mohli jsme to pojmout tak, že bojujeme o místo, ale všichni vědí, že se to netýká jednoho utkání, jde o dlouhodobý vývoj.

Obránci hráli dost vysoko. Bylo to záměrné?
Bylo. Nesmíme na nic čekat a kvalitu na to máme. Měli bych otěže zápasu vzít do svých rukou a to může tímhle způsobem fungovat. Uvidíme, jak to půjde dál, ale tentokrát se to víceméně dařilo.

Viděl jste rezervy?
Určitě, hlavně právě ve vysouvání obrany. Chtěli jsme hrát i trochu na riziko, někdy jsme to nezvládli a oni přebírali míč osamocení ve středu hřiště. Čím víc se z toho poučíme, tím víc nám to pomůže na Euru.

Vy jste teď celkem dlouho zápas nehrál. Byl výpadek znát?
Sice jsem nehrával, ale trénoval jsem. Zápasové tempo je samozřejmě jiné než na tréninku, ale nebylo to tak, že bych půl roku nehrál zápas, jako v první části sezony. Na jaře jsem byl v dobré kondici, dohráli jsme zápas, a já měl pocit, že můžu jít klidně na hřiště znovu. Teď to ještě není optimální, ale máme několik tréninků, abychom to dohnali.

V neděli trenér přečte konečnou nominaci, vyřadí čtyři hráče. Cítíte v týmu trochu napětí?
Samozřejmě, všichni bojují o svého fleka. Nervozita může být, teď je to na trenérovi, koho vybere. Ale pro ty, co odjedou domů, to přece taky není konec kariéry. Jen impulz k tomu, že můžou pracovat ještě víc. Do jedenadvacítky se asi už nepodívají, ale třeba se v průběhu několika let dostanou do áčka.

Řešili jste to v kabině? Kdo pojede, kdo ne...
Ne, to se neprobíralo. My nevíme, nad kým je otazník. Ví to možná ten hráč, třeba o tom s trenérem mluvil, ale ostatní ne. Trochu to možná vyplývá z toho, kdo tady kolikrát byl a dostával důvěru... Ale probírat se to vlastně ani nedá. Nikdo nemůže říct, že má místo jisté.

Přesto - jste zvědavý, koho nakonec kouč pošle domů?
Já jsem dlouho ani nevěděl, kolik hráčů bude vyřazovat. Ale sám můžu kvůli předchozímu vyloučení ve skupině hrát jen dva zápasy, tak to třeba můžu být i já (úsměv). 

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze