"Vomáčka o mně nevěděl, míč si dal do prostoru a tím mi ho vlastně přihrál," popsal Holeš situaci, která bezprostředně předcházela jeho prvnímu ligovému gólu.
Přestože se nebude moci chlubit tím, že by jeho gól padl po povedené akci jeho týmu, střeleckou pohotovost, se kterou míč nádherně trefil k pravé tyči ostravské branky, mu nelze upřít.
"Ani jsem nijak nepřemýšlel, že bych mohl s míčem jít ještě blíž k brance, hned jsem se rozhodl ho napálit. Naštěstí mi takhle krásně sedl," vypravoval šťastný střelec.
Aby po zápase mohl mluvit o opravdovém štěstí, nesměl by se svým týmem jím získaný náskok záhy ztratit a na konci zápasu tak přijít o dva cenné body. Z vedení, prvního pro Hradec v tomto ligovém ročníku, se totiž Holeš a jeho spoluhráči radovali pouze pět minut.
"To pro nás byla obrovská škoda, měli jsme vedení udržet," mračil se Holeš. Hradec tak ani popáté nevyhrál, ač čtyřikrát nebyl daleko, protože si z utkání odnesl remízu. "Bohužel nám chybí dohrání do konce. Vyrovnáme, máme šance, ale nedaří se nějak do branky dotlačit vítězný gól," uvažuje.
Holeš přišel do Hradce z Poličky, prokousal se všemi zbývajícími mládežnickými výběry a ještě v dorosteneckém věku dostal šanci trénovat s prvoligovým týmem. Bylo to letos v zimě, kdy si v osmnácti letech, věkem stále ještě dorostenec, poprvé zahrál domácí nejvyšší soutěž.
Důvěru mu dal trenér Kotal, na hřiště ho poslal v prvním jarním zápase v Liberci. Pak sice Holeš chvíli jen střídal, ale nakonec se v základní sestavě Hradce usadil.
"V zimě jsem s tím moc nepočítal, ani jsem nedostával moc šancí," přiznává. Jenomže pak se zranil tehdejší kapitán Roman Fischer a Holeš měl najednou cestu do hradecké jedenáctky volnou. "Fischerovo neštěstí bylo mým štěstím," připouští.
Na potřebné štěstí bude čekat i v příštích dnech, ale ne na hřišti. Po jarní maturitě si počká, zda bude přijat ke studiu na vysokou školu. "Rád bych to zkusil, něco se
sportem," říká fotbalista.
