"Jsem spokojený. Hlavně že jsme získali tři body. Chtěli jsme tu uhrát nějaký ten bod, protože jsme věděli, že se Baníku nepovedly tři předchozí zápasy," řekl Tomáš Grigar. "Věděli jsme, že to domácí budou chtít odčinit, dokázat divákům, že umí hrát. A předvedli to ve druhém poločase, kdy hráli výborně."
Jenže na začátku utkání jste si přibližně třicet minut téměř nesáhl na balon.
To jsme totiž hráli opravdu dobře. Měli jsme tam tři šance, kdy to gólman Baníku Víťa Baránek podržel. Pak se to uklidnilo.
Zato po poločase jste se mohl známým a kamarádům na tribuně ukázat. Víte, kolik se jich přišlo na vás podívat?
Nechával jsem deset lístků. Ale nevím, jestli přišel i někdo další.
VIDEO: Podívejte se na sestřih zápasuUtkání Ostrava versus Teplice ve videoreportáži |
A neměl jste zvláštní motivaci proto, že jste z Ostravy?
Určitě, v Ostravě jsem bydlel dvacet roků, takže jsem rád, že mi to takhle vyšlo. Samozřejmě se snažím jít naplno do každého zápasu, ale tohle bylo podpořené tím, že se tu byli podívat rodiče, známí. Zamlada, když jsem hrával v dorostu Vítkovic, chodil jsem se dívat a fandit na Baník.
Kdy vám bylo během zápasu nejhůře?
Při střele Tomáše Frejlacha, to už jsem si myslel, že je to gól. Jen jsem se otočil a viděl jsem, jak se to odráží od tyče. A znovu jsem si řekl, že to už musí být gól. Jenže ono se to odrazilo i od druhé tyčky. Prostě štěstí.
Jenže vy jste stihl zareagovat i na následnou Šenkeříkovu dorážku z bezprostřední blízkosti.
To jsem se jen instinktivně roztáhl a trefilo mě to. Balon zůstal někde u brány a kluci to odkopli.
A co hlavička Nevese po rohu, kterou jste vyškrábl rukou?
To bylo štěstí, že jsem se tam dostal.
Den před zápasem jste trénovali na vítkovickém stadionu. Potkal jste tam známé?
Ne, bylo škaredě, ale v sobotu jsem tam pokecal s pár lidmi, co jsem se s nimi znal.
