Pětatřicetiletý Bílek, který se coby konstruktivní záložník proslavil především ve Spartě, hrál za Teplice tři roky a loni v létě se špičkovým fotbalem skončil. Má na kontě pětatřicet reprezentačních startů, v roce 1989 se stal nejlepším fotbalistou země, o rok později byl oporou mužstva, které se na mistrovství světa v Itálii probojovalo do čtvrtfinále.
Kdy se vám tepličtí činovníci vůbec poprvé ozvali s trenérskou nabídkou?
"Bylo to před zápasem Teplic se Slavií. Zavolal mi teplický ředitel Hrdlička, zda bych měl zájem. Že prý v nejbližších dnech může být Rada odvolán."
Jak jste na jeho slova reagoval?
"Byl jsem docela překvapený, přestože jsem nevylučoval, že by taková nabídka mohla přijít. Jen jsem ji nečekal tak brzo. Když jsem totiž v létě v Teplicích skončil jako aktivní hráč, určité kontakty s klubem jsem dál udržoval."
Co znamená určité kontakty?
"Jako hráč jsem v Teplicích zažil spoustu nádherných chvil a tak jsem se s tímhle klubem nechtěl rozloučit navždycky. Jezdil jsem na jeho zápasy, pečlivě hráče sledoval a říkal jsem si, třeba jednou, někdy. Klidně až třeba Radovi skončí trenérská smlouva."
V které chvíli vám bylo jasné, že jste teplickým trenérem?
"Když jsem v neděli odjížděl domů do Prahy z Jablonce, kde právě prohrály Teplice, volal mi do auta pan Hrdlička, abych druhý den přijel do Teplic. Nic víc konkrétního říkat nemusel, oběma nám bylo jasné, že je to tady."
Kdy jste se rozhodl, že se dáte na trenérskou práci?
"Když jsem loni končil jako profesionální fotbalista. Uvědomil jsem si, že chci u fotbalu zůstat. A řekl jsem si, že nejlepší by bylo zůstat u něj jako trenér. Přestože samozřejmě moc dobře vím, jak to s trenéry bývá, že mnohdy jejich dlouhodobá smlouva prostě nic neznamená. Ale s tím rizikem do toho jdu."
Jaké máte trenérské vzdělání?
"Zatím mám druhou trenérskou třídu, ale s tou se prvoligové mužstvo vést nedá. Proto jsem se hned loni v létě přihlásil na studium profesionální trenérské licence, která vám umožňuje trénovat v kterékoli zemi Evropské fotbalové unie. Udělal jsem přijímací pohovory a od září studuji. A jestliže si děláte tohle nejvyšší trenérské oprávnění, můžete dostat pro první ligu výjimku. Studium bych měl ukončit v červnu."
Nebojíte se toho, že nemáte žádné trenérské zkušenosti?
"To vůbec ne. Během sedmnácti let, co jsem hrál fotbal profesionálně, jsem moc dobře poznal, jak to v tomhle sportu chodí. Navíc pokud jde o Teplice, znám mužstvo dokonale, vím o jeho slabinách i přednostech. Už mám v hlavě srovnané, co to chce, aby se pořádně zvedlo. V tom, že jsem se jako trenér věnoval jen žákům v pražských Hájích, žádný problém nevidím."
Můžete něco o těch teplických přednostech a slabinách prozradit?
"Uklidňuje mě, že jsou tam opravdu vynikající jedinci. A je jich dost. Horší je, že jako tým všechno své nesporné umění prostě neodevzdávají v zápasech. Takže mým hlavním úkolem bude tu sílu z nich dostat. Přesvědčit je, že fotbalové kvality musí podložit vůlí, bojovností, zápalem pro hru. Věřím, že se mi to povede."
V rámci trenérského studia jste byl na stáži v Laziu Řím. Tam vás prý mimo jiné udivilo, s jakým nasazením fotbalisté tohoto velkoklubu přistupují i k tréninkům, a rád byste tento přístup prosadil i v Teplicích.
"To je jedna z těch věcí, o nichž chci své hráče přesvědčit. Poctivě a tvrdě trénovat, v tom vidím jednu z cest k úspěchu. To si především hráči musí hodně rychle uvědomit."
Nedávno jste byl jejich spoluhráč, teď najednou jejich nadřízený. Bude to dělat dobrotu?
"Jako spoluhráče mě ostatní respektovali, měl jsem v mužstvu autoritu. Tak nevím, proč by to teď mělo být jiné."
Jenže teplický šéf Hrdlička po prohře týmu v Jablonci prohlásil, že někteří hráči si nad sebou podepsali ortel. A nepříjemná práce je teď na novém trenérovi.
"Pan Hrdlička mi jasně řekl, že pokud jde o hráčský kádr, je jen a jen na mně, jak do něj zasáhnu. Takže teď zase můžu prohlásit já, že v nejbližší době žádný vyhazov nechystám. Každý mě bude moci přesvědčit, že do mužstva patří."
Už jste si vybral asistenty?
"Samozřejmě. Mou nabídku přijali Jan Fiala a Jan Poštulka, který se bude věnovat hlavně brankářům."
Pro trenérskou profesi jste si jistě hodně odnesl od trenérů, pod nimiž jste hrával. Dá se říci, který z nich vám dal nejvíc?
"Je fakt, že mou obrovskou výhodou bylo, že jsem coby hráč zažil vlastně všechny naše trenérské špičky. Samozřejmě, že nikdy nezapomenu na Václava Ježka, který jako jeden z prvních chtěl zavést profesionální přístup k fotbalu se vším všudy. Ve Spartě nám vtloukal do hlavy, jak má vypadat přístup k modernímu fotbalu. Pak tu byla další velká jména jako Jarabinský, Uhrin, Vengloš. Opravdu težko říci, kdo mi dal nejvíc. Od každého jsem si vzal něco."
Měl by být fotbalový trenér skutečným odborníkem, nebo spíš psychologem?
"Odbornost a psychologii nelze kategoricky rozdělovat, obojí se musí citlivě prolínat. Možná, že budu víc tíhnout k té psychologii, protože tvrdím, že s hráčem je zapotřebí mluvit. Spíš víc než míň, komunikovat se prostě musí, vždyť trenér i hráči spolu stojí na jedné straně."
Před vámi se trenéry na nejvyšší úrovni stali například Jozef Chovanec či Ivan Hašek, vlastně také bez sebemenších zkušeností. Probral jste svůj nynější krok s některým z těchto bývalých sparťanských spoluhráčů?
"Popovídat si právě s někým takovým mě samozřejmě napadlo. Tak jsem si na pondělní večer domluvil schůzku s Haškem. A můžu říct, že to pro mě byla hodně poučná debata."
Jaký úkol pro jarní sezonu jste od vedení teplického klubu dostal. Musíte se vyšplhat na druhé místo zajišťující kvalifikaci o Ligu mistrů, nebo stačí, když tým dovedete do Poháru UEFA?
"Bereme start v Poháru UEFA, což je stoprocentně jisté z pátého příčky konečné ligové tabulky. A na takové umístění tepličtí fotbalisté mají, o tom jsem přesvědčen."
