"Jenže zápas nerozhodla tato střela, ale naše nasazení, bojovnost. Asi jsme si mysleli, že se Zlín porazí sám. Nemůžu říct nic jiného, než že soupeř vyhrál zaslouženě."
Pro laika ta střela vypadala, že je z obrovské dálky. Opravdu existují rány, se kterými nejde nic dělat?
Je pravda, že to bylo z dálky, ale balony teď létají tak strašně rychle... Samozřejmě, že ideální by bylo, kdybych si na střelu sáhl, ale nešlo to. Viděl jsem míč celou dobu, ale když se do něj tak opře, těžko se chytá.
Neštve vás, že góly, které poslední dobou Olomouc dostává, nejsou po nějakých vypracovaných akcích, ale doslova z ničeho?
Je pravda, že jsme teď dostali zbytečných gólů hodně, ale to se stane. Jenže zásadní je něco jiného. Je potřeba hrát s nasazením, jezdit po zadku. A když to u čtyř pěti hráčů chybí, tak bohužel. Můžeme sice nakopávat balony, ale bude to k ničemu, když se pak o odražené míče vepředu nikdo neporve.
Čím to? Vždyť trenér u lavičky řval ze všech sil.
To může, ale asi tam nejsou typy hráčů, které by to byly schopné akceptovat. Těžko k tomu můžu něco říkat, vepředu nehraju. Ale když chceme hrát na dlouhé balony, tak musí docházet ke kontaktům a ne od nich uskakovat a věřit, že si snad dá soupeř vlastní gól.
Popište, jakou bouřku trenér v kabině po zpackané první půli spustil.
Nenazýval bych to nějakou bouřkou. Zkrátka jsme si řekli, že když prohráváme 0:1, tak už nemáme co ztratit, ale můžeme jen získat. Měli jsme do hry přidat nasazení, ale to tam nebylo ani ve druhém poločase. To, co si říkáme v šatně, zkrátka na hřišti neděláme.
