Pro návrat si snad nemohl vybrat horší dobu. Na zmrzlých a neupravených terénech, kde se tuzemští fotbalisté připravují na jarní část sezony, dostává každá část těla pořádně zabrat. Riziko obnovení zranění je na enormně vysoké úrovni.
"Kdybych se bál, tak nemá cenu, abych vůbec na hřiště lezl," tvrdí razantně Šustr. "Snažím se na to nemyslet, do všeho jdu naplno."
Fyzické manko začal fotbalista, známý svou zarputilostí, likvidovat už v průběhu prosince. To už individuálně běhal a šlapal na kole. Do konce přípravy plánuje být stoprocentně fit.
"Ještě musím zabojovat s váhou, mám nějaké kilo navíc. Proto si ještě mimo trénink chodím zaběhat, abych to zatlačil tam, kde to má být," popisuje Šustr cestu vedoucí ke znovuzískání železné kondice, tedy své největší přednosti. "Během přípravy bych to měl bez problémů zvládnout," věří.
Druhá složka úspěšného comebacku se ovšem skrývá v ovládnutí míče. Osvojení zažitých návyků v práci s ním bývá po tak dlouhé pauze náročnější než nabití staré fyzické síly.
"To bude něco jiného," souhlasí ortodoxní levák. "Ale mám na to měsíc a půl, během kterých odehrajeme hodně zápasů. Snad se dostanu do staré pohody."
Soudě podle vystoupení během začátku přípravy by se to Pavlu Šustrovi mohlo podařit. Na zimním turnaji v Olomouci nastoupil dvakrát na levém kraji brněnské zálohy a v obou případech byl vidět. Proti domácí Sigmě na jeden gól nahrál, proti Vítkovicím už se sám trefil.