Už v přípravném období trenér Tobiáš tvrdil, že dorostenecké duo dostane v lize šanci. „Určitě jsem cítil, že příležitost přijde. V letních zápasech se útočníci pravidelně točili,“ vykládal Vošahlík. „Teď se budu snažit, abych se prosazoval i dál.“ Kouč ho poslal na hřiště v 62. minutě.
Chtěl po něm, aby se vysunul úplně na hrot a vyhrával hlavičkové souboje. Gólové poslání tam nebylo? „Přímo mi to trenér neřekl. Ale když mi dal důvěru, tak určitě věřil, že branku můžu dát,“ řekl mládežnický reprezentant.
Právě s národním týmem si na jaře připsal největší úspěch kariéry. Na mistrovství Evropy hráčů do sedmnácti let získal v Lucembursku stříbro. „S Ruskem ve finále to byla nešťastná porážka,“ připomněl prohraný penaltový rozstřel.
A jak dal v neděli tu první ligovou branku? Ač pravák, levou nohou. „Měl jsem štěstí. Otepka vystřelil a míč se odrezil přímo ke mě,“ líčí Vošahlík. „I když to vycházelo na střelu levačkou, nebyl čas nad ničím přemýšlet.“
Hned na hřišti si ho odchytil nejzkušenější spoluhráč Marcel Mácha. V 37letech by mohl být Vošahlíkovým otcem. „Hlásil, že mi to prý v kabině napočítá.“ Platba do kasy za první branku, to je v českých klubech populární záležitost. „Zatím nevím, kolik to bude stát,“ řekl příbramský odchovanec.
Na žádnou soukromou oslavu se po utkání nechystal. „Ale vím, že táta se strejdou budou mít obrovskou radost.“