Ve Slavii zažil krušné chvíle, boj o záchranu, protesty fanoušků... Proto ho po návratu do Edenu v dresu soupeře nerozhodil ani pískot fanoušků, když protáhl svoje střídání. „Já si toho tady prožil hodně. Byl jsem tu, když se nám nedařilo. A že na mě lidi pískali dneska? To k tomu fotbalu holt patří,“ pokrčil rameny.
Sám se soustředil především na hru. Po těžkém zranění kolene se pozvolna vrací do zápasového tempa. Chyběl od léta, první start v sezoně stihl až v polovině dubna.
V sobotu na Slavii nastoupil počtvrté, po více než roce navíc vstřelil ligový gól. Chybu domácího obránce Frydrycha využil Olayinka, který následně Koreše přesnou přihrávkou před bránou našel. „Osmdesát pět procent gólů jde za ním,“ řekl.
„Snažil jsem se hlavně trefit bránu. Do podobných šancí jsem se dostal i v minulých zápasech, ale pokaždé jsem překopl snad o patnáct metrů. Jsem rád, že mi to tam spadlo,“ uznal.
I proto neváhal s oslavou, byť hrál proti svému bývalému klubu. „Byl jsem plný emocí. Radoval jsem se hlavně proto, že jsem tři čtvrtě roku nehrál fotbal, všechno to ze mě spadlo,“ vysvětloval osmadvacetiletý hráč.
A že svým gólem pořádně zkomplikoval slávistickou cestu za titulem? „To ne já, Edmond ten zápas nakonec vyrovnal,“ smál se.
„Ale samozřejmě, že jako slávista, odchovanec jim titul přeju a držím palce," pokračoval. „Ten tým se sice hodně proměnil, já tu teď znám nějaké tři, čtyři kluky, kteří tu zažili i to špatné období. Ti by si ten úspěch opravdu zasloužili.“
Slavii ovšem do konce sezony čekají ještě dva složité zápasy. Papírově má těžší los než druhá Plzeň. Ta hraje v Brně a doma s Jihlavou, zatímco červenobílí jednou do Boleslavi a v posledním kole je čeká v azylu na Strahově Brno.
„Věřím, že ten kádr mají dost silný na to, aby to zvládli. Ale jednoduché to mít nebudou,“ upozorňuje Koreš.
