Neříkejte, že by vás ta cena nelákala?
Je super, že jsem dal už devět gólů, ale opravdu to jde mimo mě. Těsně za mnou jsou jiní skvělí útočníci, kteří umí dávat góly. Bylo by velkohubé teď říct, že Rezek bude nejlepším střelcem ligy.
Kdo je tedy vaším favoritem?
Pro mě jablonecký Pekhart. To je prostě střelec, útočník do vápna. Dává góly v lize i v jedenadvacítce. Pro mě je favoritem on. Samozřejmě nesmím zapomenout na Dana Koláře od nás z Plzně a na Hubníka z Olomouce.
Dřív jste šance hodně spaloval, v koncovce jste zmatkoval, což už neplatí. Co stojí za vaší proměnou?
Těžko říct, ale důležitý byl začátek sezony. Po prvních čtyřech zápasech jsem měl čtyři góly a to si pak člověk hned víc věří. Někdy na první gól čekáte dlouho, pak je to trápení a nemůžete to zlomit. Mně to zase šlo samo. Ale musím upozornit, že je to zásluha celého týmu, který se na moje góly nadře. A taky mi pomáhá to, že hrajeme hodně ofenzivně.
Kolik gólů byste musel nastřílet do konce ročníku, abyste si mohl říct, že to byla dobrá práce?
Když jsem měl čtyři, přál jsem si jich sedm. A vidíte a teď už jich mám devět. Určitě bych měl přidat další góly, jinak by to bylo pro mě zklamání.
Stal se z vás sobec, který by dřív některé situace řešil přihrávkou, ale teď za každou cenu střílí na branku?
To ne. Spíš na trénincích pozoruju, že víc střílím. Samozřejmě, že při zápase chci dát gól vždycky, ale ne za každou cenu. I když jsem sám před brankou, ještě hledám spoluhráče. Sobec jsem nikdy nebyl. Kdyby jo, asi bych měl na kontě víc gólů, ale mě těší i přihrávka.
Ale na penalty jste si v Plzni udělal monopol. Nikoho k nim nepustíte?
To je vlastně pravda. Když na ni došlo na Slavii a já byl faulovaný, tak bych správně kopat neměl. Ale tři zápasy předtím jsem gól nedal a už jsem si myslel, že je to zase zakleté. Chtěl jsem to zlomit. A jsem rád, že mě k tomu Pavel Horváth pustil.
Už jste mu to nějak vynahradil?
Každé dva tři dny chodíme na večeři, tak mu vždycky něco zaplatím. A asi bych něco měl dát i Davidu Limberskému, když jsem mu proti Brnu gól ukradl.
Myslíte tu situaci, jak míč po jeho střele už směřoval do branky a metr před čárou jste ho do sítě poslal vy?
Jo, je to tak.
Typický sobec.
Ne, tak to nebylo. Ale stál jsem tam a míč šel ke mně. Prostě reflex. Trochu jsem se bál, jestli jsem nebyl v ofsajdu. To bych to pak od spoluhráčů taky pěkně schytal a žádné oslavy gólu by nebyly.
Vy jste zažil už dvě oslavy titulu, a to ve Spartě, kam jste přestupoval dokonce dvakrát. Kdyby vás jako nejlepšího kanonýra ligy chtěla v zimě koupit ještě potřetí, šel byste?
Dopředu by se nikdy nic odmítat nemělo, ale tohle se opravdu nestane.
Jaký je váš vztah ke Spartě?
Sparty si vážím, bylo pro mě ctí, že jsem v ní mohl hrát. Ale cítil jsem, že mi fanoušci nevěří, i když jsem se mohl přetrhnout. V Plzni je nás víc, kteří měli ve Spartě problémy. A to vám pak strašně bere síly.
Před Spartou teď máte v tabulce dvanáctibodový náskok. Berete to jako satisfakci, že vás tam kdysi nechtěli?
Ne, to opravdu ne. Neberu to jako zadostiučinění. Ve Spartě jsem zažil velké zápasy, třeba proti Arsenalu. Ale teď jsem rád, že se daří Plzni a doufám, že v tom budeme pokračovat.
Čtěte ve středeční MF DNES
Rozsáhlý rozhovor s plzeňským trenérem Pavlem Vrbou, který stojí za současným úspěchem mužstva v lize.
