A sáňkoval i Karel Poborský, největší osobnost fotbalové ligy? "Jen jsem se díval, spíš než sáňky mám rád lyže, sjezdovky." Rozhovor v Hluboké nad Vltavou se rodil nadvakrát. Poborský nejdřív svolil na pět minut, ale potom se rozpovídal, až ho museli spoluhráči přemlouvat, aby se šel alespoň naobědvat. Po jídle se pokračovalo. "Je příjemnější trénovat tady, běhat v zámeckém parku na Hluboké, než na druhém konci republiky. Ale na režimu soustředění se nic nezmění."
Když se Sparta po posledním utkání podzimu rozcházela, byl jste rád. Říkal jste: "Vyprchal z nás hlad po fotbale, musíme si od sebe odpočinout." Pomohlo to?
Mně určitě. Měsíční dovolenou už jsem dlouho neměl, užíval jsem si rodinu, lyžoval, chodil bruslit.
Copak si nedokážete jen tak lehnout na gauč a odpočívat?
Na gauči mě to nebaví, musím mít pohyb. S kamarády jsem chodil hrát hokej, měli pravidelné tréninky, což se mi hodilo. Bruslili i moji bývalí spoluhráči Jirka Povišer nebo Karel Váchů, vlastně od nás celá ulice. My tři jsme totiž sousedi.
Zase jste byl na lyžích v Rakousku?
Deset dní. To byl parádní oddech, jen škoda, že nebylo moc sněhu.
Pořád platí váš sen, že si v Alpách chcete koupit horskou chatu?
Zatím to není možné, protože nejsme v Evropské unii a nemůžeme v cizině kupovat nemovitosti. Dalo by se to řešit pronájmem, ale teď nemáme zájem. Střídáme při lyžovačce místa, nic nás nenutí koupit jedno sídlo.
Kritika? Byla oprávněná!
První půlrok po návratu z velkých klubů jste si představoval jinak, že? Sparta neprošla do Ligy mistrů, brzy vypadla v Poháru UEFA a za ligové zápasy byla vesměs kritizována.
A plným právem. Všechno nastartoval výpadek v předkole Ligy mistrů a pak přišla obrovská ostuda s Denizlisporem. To se nesmí stát.
Neříkal jste si během podzimu, že jste se do české ligy vracet neměl? Nabídky jste měl ze Španělska, Itálie, Německa... Nelitujete?
Určitě ne, i když zklamání po propadáku v pohárech bylo veliké. Věděl jsem, do čeho jdu a co chci. Hrát za Spartu není žádná ostuda, jsem tu rád.
Stávalo se však, že vás kritizoval i prezident Košťál. Podle něj jste nenaplnil to, proč vás chtěl mít ve Spartě.
Abych byl upřímný, nic podobného jsem nečetl, ani mi to prezident neřekl do očí. Ale jestli byl nespokojený, nedivím se. On
Spartu vede, financuje ji, má plné právo chtít velké výsledky. A když nejsou, ozve se. On mluvil o nejlépe placeném hráči...
A už je to tady zase. Než jsem kopnul do míče v prvním zápase proti Teplicím, stačil jsem si přečíst, kolik mám za to, když si jen zavážu kopačky. Zvykl jsem si.
Hádka s trenérem nebyla
Kvůli čemu vznikla vaše podzimní roztržka s trenérem Jarabinským? Hráči si po straně stěžovali, že nemají volno, a jediný vy jste se ozval?
Hlavně musím říct, že jsme neměli roztržku. Hádku z toho udělaly noviny. Jen jsem Jarabinskému řekl svůj názor, on řekl svůj, tím to haslo.
Žádný zvýšený hlas?
Ne, mluvili jsme normálně, ku prospěchu věci. Žádný z nás se neurazil. Ale jak se to dostalo ze šatny ven, bylo to sousto pro média.
Stáli za vámi spoluhráči? Šušká se, že pouze vy jste si dovolil promluvit.
V ten moment jsem opravdu mluvil sám, ale byla to debata mezi dveřmi, před tréninkem. Šli jsme na výklus, někdo už v šatně ani nebyl.
Ani výměna názorů nepomohla, že?
Herní projev byl pořád stejný až do konce. Bohužel.
Čím to? Trenér Jarabinský přece chtěl přivábit fanoušky na stadiony.
Co přesně zamýšlel on, netuším, ale pravda je, že jsme se dostali do velkého útlumu, chyběla dynamika, vypadali jsme ospale. Všichni to cítili a diváci to viděli. Byli jsme zatavení. Žádný hezký fotbal to nebyl, i když body jsme získávali.
To vám nestačí?
Spartě nestačí jen vyhrávat, ale musí hrát i pěkný fotbal. A to jsme tedy nehráli.
Na podzim bylo kritiky opravdu hodně, ačkoli Sparta vede ligu. Stávalo se, že jste kolem novinářů jen mlčky prošel s kyselým obličejem: po derby se Slavií, po Denizlisporu.
Po derby na Strahově? To po mně přece nikdo nemůže chtít, abych deset vteřin po zápase dělal rozhovory. Deset minut si odfrknout a osprchovat se, to pak ano. Ať si o mně kdokoli myslí, že jsem náfuka, ale to není normální. Jestli to takhle funguje na Slavii, já se do toho nezapojím.
Peníze ve Slavii se ztratily...
Vy si vůbec vůči Slavii neberete servítky, ač jste s ní vyhrál titul v roce 1996. Neozvali se mi, mají děsný stadion, to jsou vaše slova.
Dneska je fotbal plně profesionální... Když jsem končil v Laziu, mně se prostě neozvali, tak nebudu říkat, že jsem doma probrečel tři noci, když to není pravda.
Fanoušci Slavie na vás vyšli s transparentem: Karle, seš zběhlej pes!
Já vím, tak ať. Víte, kde mohla být Slavia, kdyby správně využila peníze ze sezony, kdy vyhrála titul? Půlka mužstva tehdy přestoupila ven... To byly miliony! Když to řeknu slušně, kdyby se ty peníze neztratily, mohla mít dneska Slavia skvělý stadion a byl by to evropský klub. Teď rok co rok bojuje o přežití, to je nedůstojné.
Co víte o ztracených penězích?
Nic, nezajímám se o to. Ale těch peněz tam byla velká hromada. Je to škoda pro Slavii i celý český fotbal.
Je špatné, když tělo nebolí
Zpátky do současnosti: zimní přípravné galeje jste zažil naposledy před šesti lety, kdy jste odcházel do ciziny. Jak zimu snášíte teď?
Jako každý, zima bolí. Kdyby nebolela, bylo by to špatné. Ale musím uznat, že je to lepší než dřív.
Jak to myslíte?
Díky sporttestrům, se kterými trénujeme, se tělo zbytečně nepřepíná. Každý si jede podle vlastní tepové frekvence, zátěž je rozdělená na každého jednotlivce. Dřív to fakt byly galeje, pro všechny existoval jen jeden stejný trénink, třeba pro sprintery byly dlouhé běhy zničující.
Není obtížné přeorientovat se do Čech? V Manchesteru, Benfice ani v Laziu zimní pauza nebyla.
Procházka to rozhodně není. V cizině se fyzička automaticky udržuje zápasy, sezona běží deset měsíců v kuse. Na druhou stranu jsem v Česku vyrostl a mám ještě zimní přípravu zažitou, takže to zvládám.
Dokážete trénink odfláknout?
Ono to se sporttestrem ani nejde, na hodinkách trenér hned pozná, jestli jsem trénoval naplno. Ale já ani nemám důvod trénink šidit. K čemu mi je odfláknutá hodina? To se můžu rovnou někde válet.
Když vás člověk pozoruje při rozcvičení a při strečinku, jen se diví - jste nejpoctivější. Každý cvik je precizní.
Už je mi skoro jedenatřicet... Tělo potřebuje rozcvičit, protože únava se stupňuje. Co šlo ve dvaceti automaticky, dneska už nejde. Jestli chci držet krok s mladšími, musím se snažit.
Dřív jste to nedělal?
Ne. Bez problémů jsem přišel na hřiště a hned střílel na bránu, což si dneska nedovolím. Nemám rád zbytečné trable. Jakékoli zranění se ve třiceti léčí mnohem hůř. Špatně kopnu, něco si natrhnu a bude.
Rekord nemám jako výzvu
Na jaře vás čeká jen česká liga, není to trochu málo pro člověka, který byl zvyklý na neustálý zápřah?
Když připočtete zápasy v reprezentaci a český pohár, který taky chceme vyhrát, bude toho dost. Je dobře, že jsme zvládli poslední zápas v Liberci, jinak bychom končili v křeči. Kdybychom tam nevyhráli, posloucháme drtivou kritiku celou zimu.
Ale neříkejte, že máte klid.
Vlastně jo a docela dost. Máme čtyři body náskok na Slavii a v pohodě se připravujeme na jaro. Zdá se mi, že se prostředí vyčistilo, všichni makají, takže pojedeme za titulem.
Dokážete si představit, že by Sparta ligu nevyhrála?
Představit si dokážu leccos, ale nic takového si tady nikdo nepřeje.
Ale ani vítěz české ligy nejde přímo do Ligy mistrů, jako vicemistr musí do kvalifikace.
No jo, jenže je obrovský rozdíl mezi mistrem a vicemistrem, to je bez debat. To, co z toho pak pro Ligu mistrů vyplývá, je druhá věc.
Jaké vlastně máte ještě ambice?
Na delší čas žádné, nemá smysl se dívat tři roky dopředu. Nebaví mě moc plánovat, ale s reprezentací bych chtěl hrát mistrovství Evropy v Portugalsku, to je hlavní cíl.
V reprezentaci máte šanci překonat historickou metu: 90 startů Zdeňka Nehody. Do devadesátky zbývá osm zápasů. Je to pro vás výzva?
Je to obrovské číslo, ne výzva. Nehraju v nároďáku pro nějaké čárky, důležité jsou jen výsledky. Pokud se rekord překoná, tak se překoná. Když ne, smutnit nebudu. Hlavně budu rád, když mě ještě chvíli budou v reprezentaci snášet (smích).
A co vaše budoucnost ve Spartě? Smlouvu máte jen do června.
Máme předjednané podmínky, aby se uplatnila roční opce. Pokud o mě Sparta bude mít zájem, rád bych ještě rok zůstal.
